Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Strana 1 z 4 1, 2, 3, 4  Next

Goto down

Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre Rybanasuchu za 26/12/2017, 23:24

Vítejte!

Vítejte u čtení příběhu z jiného světa. U čtení příběhu, který se možná stal a možná také ne. Jsou ovšem tací, kteří si ho pamatují. A proto je na čase si ho připomenout. 
Vítejte u čtení Galdarianu!


***


Kapitolu po kapitole převyprávím vše, co o těch událostech vím. Wink Přeji příjemné čtení. A nedivte se. I když na blogu už je kapitol šest, sem je nepřidám na jednou. Ale nebojte se. Budu vás zásobovat pravidelně. Tak tedy... první a druhá kapitola zde!




KAPITOLA PRVNÍ

New York. Město opředené prapodivnými příběhy a skrz naskrz prosáklé často neuvěřitelnými povídačkami. Když se o něm mluví, skoro každý si ho automaticky spojí s něčím tajemným. Velkým. Neočekávaným a úžasným.
Zahledíme-li se do jeho minulosti, tak opravdu narazíme na množství různorodých příběhů, které se zde odehrály a na mnoho osudů, které v tomto městě byly zamotány a změněny docela k nepoznání.
A jak to už bývá, některé takové příběhy končí a jiné začínají. Ty newyorské se možná většinou rychle ztrácí v jeho rušných ulicích, ale i přesto se najdou takové, které vyplavou na dlouhou dobu na povrch a o kterých se, byť třeba jen v úzkém kruhu zasvěcených, mluví ještě dlouho po jejich konci.
Jeden takový se odehrál nedávno. Tedy vlastně, nedávno. Jde o to, z jakého úhlu pohledu to budeme brát.
Noc už se tehdy líně kradla podél domů a všude kolem rozhazovala svůj tak typický tmavý plášť. Billboardy a
pestrobarevné nápisy barů se nepravidelně, neorganizovaně rozsvěcovaly a poslední zbylé lampy vyděšeně vrhaly do ulic alespoň trochu vlastního přehlušeného světla.
A právě v tento večer se Allen Whitová a Peter Regsbi pomalu procházeli ulicemi přelidněného města a živě spolu hovořili: „Kolikrát ti mám říkat, že nemám ráda překvapení," procedila Allen trochu naštvaně skrz zuby.
„No, no… Jen počkej, však tohle se ti určitě bude líbit, uvidíš," usmál se tajemně Peter a táhl ji nesmlouvavě dál.
„A kam to vlastně jdeme?" utrousila ještě opatrně.
„Už zase?"
„Fajn, jsem zticha."
Peter ji vedl ulicemi tak rychle, že za ním v konečném důsledku jen neohrabaně vlála. Skoro mu ani nestačila.
Pravda, nebylo jí to zrovna po chuti, ale Peter vypadal tak nedočkavě a natěšeně, že se neodvážila vznést ani jednu jedinou námitku i když jich v tu chvíli měla plná ústa. Pro teď ovšem jen dlouze přemýšlela, co má asi ten blázen za lubem.
„Tak pojď! Už tam skoro jsme," vykřikl nadšeně Peter a mimoděk trochu přidal do kroku. Vzápětí se však musel zastavit. Ale nebylo to jeho vinou. To Allen. Nečekaně se v nestřežené chvíli zarazila a jeho dokonce při tom stáhla o kus zpět s sebou. Zavrávoral, ale balanc naštěstí rychle znovu chytl a spolu s tím se jen udiveně ohlédl dozadu, aby zjistil, co se stalo.
Stála zády k němu. Pohledem dlouze, téměř nepřítomně, propichovala jedno určité místo. Výlohu blízkého krámku.
Peter chvilku přelétal očima z výlohy na svou přítelkyni a zase zpět, než konečně dokázal odhadnout, co že ji tak zaujalo.
Byl to náramek. Na první pohled vypadal docela obyčejně a nezajímavě, ale Allen očividně v tu chvíli připadal jako něco naprosto dokonalého. Stačilo, aby o něj na chviličku zavadila pohledem a už se od něj nemohla odtrhnout. Zůstala jen ohromeně stát a zírat.
„Allen?"
Neslyšela. Nevnímala. Ani slovo. Pomalu se začala vyprošťovat z přítelova sevření a pak se stejně volně rozešla k výloze.
Jeden, dva, tři.“ počítala si v duchu.
Teď už od něj nemohla odtrhnout oči. Bez ustání ho sledovala a přitom mu byla stále blíž. Natáhla ruku. Kdyby tam nebylo sklo, šperk by už dávno nebyl na svém místě.
Musí ho mít! Prostě musí!
Aniž by chtěla a aniž by to dokázala nějak ovlivnit, ruka se pořád pohybovala vpřed. Naneštěstí ale, sklo tam opravdu bylo a ona proto velmi rychle narazila na jeho chladivý povrch.
Jak ale upírala zrak jenom tím jedním směrem, náhle si začala uvědomovat, že náramek sice vidí ostře, avšak všechno ostatní kolem něj se jaksi ztrácí. Rozmazává. Než přišla na to, proč se to děje, automaticky musela přimhouřit oči. Světlo. Všude kolem ní se náhle rozlilo oslnivé světlo. Stříbrná záře, která ovšem neustále nabírala na síle. Byla stále ostřejší a ostřejší. Domy, ulice, krámek, ale i Peter v ní zmizeli během chvilky. Beze stopy.
Jediné, co nestačila ještě pohltit, byl náramek a Allenin slabý odraz ve skle výlohy. Chtěla přivřít oči ještě víc, ale s hrůzou zjistila, že naprosto ztrácí kontrolu nad sebou i nad svým chováním. Nemohla dělat nic. Ani jeden jediný pohyb. A přitom by to teď tolik potřebovala. Sklopit víčka a hlavně si zacpat uši, aby neslyšela ten hlas, který začal před malou chvílí záři doprovázet.
Zprvu zněl tak slabě, že ho téměř nebylo slyšet. Postupně však, stejně jako světlo, sílil. Řeči ovšem nebylo rozumět.
Allen měla silné nutkání vykřiknout, ale její slova utichala ještě dřív, než se vůbec stačila vydrat ven. Opět se ve zmatku pokusila zavřít oči, nebo si je skrýt do dlaní, ale nešlo to. Něco jí to zkrátka nechtělo dovolit. Byla zoufalá. Tohle už dlouho nevydrží.
V tu ránu však záře prudce zhasla. Všechno bylo zase jako dřív.
Znovu viděla nikdy neutichající ruch velkoměsta a před sebou nechápajícího Petera. S výkřikem, který se jí teď konečně vydral z úst, se celá udýchaná sesunula po skle výlohy. Peter byl okamžitě u ní: „Allen! Co je? Co se stalo? Vždyť si byla úplně mimo!"
Položila si dlaň na čelo. Prudce dýchala a srdce jí tlouklo jako o závod.
„Já… nevím," vrhla vyděšený pohled na náramek. Nebyla si jistá, ale přece… To on, pomyslela si.
„Promiň. Jen se mi udělalo špatně. Nic víc," pokusila se o neobratné vysvětlení. Peter na ni zvídavě pohlédl.
„Půjdeme tedy domů, jestli chceš," řekl smutně.
„Ne, to ne, jsi tak natěšený," usmála se a natáhla ruku. Peter jí okamžitě pomohl na nohy.
„Přeci ti to nezkazím. Pojď. Půjdeme a ukážeš mi, co chceš. Ano?" mrkla.
Peter se usmál a na chvíli ji pevně objal. Sice to nekomentoval, ale ještě teď cítil, jak je celá roztřesená.
Když se vzdalovali od obchodu, musela se Allen ještě jednou ohlédnout za náramkem. Nedalo jí to. Nerozuměla tomu. Nedokázala to správně pochopit, popsat, ale rozhodně o tom nepochybovala. Bylo v tom něco zvláštního.
Dokonce i když už byli daleko, pořád nemohla jeho představu vypudit z mysli. Stále ho viděla před sebou tak ostře, jako kdyby to nebyla žádná iluze, ale dokonalá realita.
„Víš, Allen, já jen doufám, že se ti to, co pro tebe chystám, bude alespoň trochu líbit,“ začal znovu svou Peter a tím ji konečně na chvilku vytrhl z rozjímání.
Zamrkala, aby se alespoň částečně vrátila zpět do reality a věnovala mu jeden letmý pohled.
„To víš, že bude. Ty máš vždycky krásné nápady,“ usmála se trochu nuceně.
„Ty chvíle s tebou jsou vždycky nezapomenutelné. Vždyť to víš.“ dodala ještě.
Peter byl na vrcholu blaha. Takové pochvaly ho vždycky dokázaly úplně vyvést z míry.
Zdvihl Alleninu ruku, políbil ji a přitom se lehce poklonil. Záměrně mírně komicky a neohrabaně.
„Ale no tak!“ ušklíbla se „Raději půjdeme, ne?“
Tyhle jeho gentlemanské vtípky ji pokaždé zaručeně rozesmějí a Peter to věděl. A ještě ke všemu pro jejich provedení vždy neomylně vyhmátl dobu, kdy je jí nejhůř. I dneska to odhadl až příliš dobře.
Škubla rukou a donutila tak Petera znovu jít dál.
Ani potom ale nedokázala přestat myslet na ten náramek. Stále se jí před oči vracel jeho živý obraz a v uších jí ještě teď dozníval hlas, který ji tam u výlohy tolik sužoval.
Ale proč? Ptala se sama sebe…
S těmi myšlenkami šla už opět zcela oddaná, ale neklidná, dál.


KAPITOLA DRUHÁ
„Tak, jsme tu," oznámil konečně Peter, když dorazili na místo. Allen se rozhlédla. Stáli na jakési terase vybíhající z části ulice nad město. Byla docela vysoko, takže z ní byl krásný pohled na noční ozářenou metropoli. Kolem celého nevelkého prostranství se táhla úhledná kamenná zídka.
„Tohle je… neuvěřitelné!" vydechla Allen unešeně, „sem jsem se vždycky chtěla podívat. Ale i když je to tak blízko, nikdy jsem se k tomu ještě nedostala. Ale… teď toho lituji…," opřela se dlaněmi o zídku a rozhlédla se kolem, „je to nádherné.“
„Já vím, proto jsem tě sem také zavedl.“
Šťastně se pousmála a vyšla mu vstříc. Objala ho jednou rukou a druhou ho lehce pohladila po tváři: „Děkuji“, špitla ještě jednou.
Když se opět pomalu svezla ze špiček na pevnou zem, Peter ji vzal za ruku a dovedl Allen zpět k zídce. kde ji nakonec, dle jeho úsudku snad alespoň trochu pohodlně, usadil. Sám se potom postavil přímo proti ní.
„Je tu krásně, nemám pravdu?“ zopakoval.
„Víš, myslím, že ti musí dojít, že jsem tě sem nepřivedl jen tak.“
Propíchla ho pohledem. Přemýšlela nad tím, jestli se má divit, bát, nebo radovat. Nakonec se pokusila ze svého nitra vyloudit naprosto neutrální pocit.
„Na tuhle chvíli jsem čekal dlouho. A příliš dlouho jsem se také odhodlával," zadíval se Allen do jejích krásných hnědých očí,
„a teď konečně přišla."
Spěšně hmátl do kapsy a něco uchopil. Vzápětí to ale zarachotilo, když se věc nečekaně ocitla na zemi. V mžiku se Peter sehnul, popadl to, a když se zase s trochu rozechvělým výdechem napřímil, v ruce se mu vyjímala vínová sametová krabička.
Vínová barva. Neexistuje snad žádná, kterou by měla raději. Peter ji opravdu zná až příliš dobře.
„Tohle, tohle je pro tebe," vyhrkl ještě na vysvětlení, aby snad nedošlo k nějakému nedorozumění, a málem pak strčil tu věc Allen přímo pod nos. Vzala ji trochu nejistě do ruky, pevně obemknula prsty a otevřela. V tu ránu vytřeštila oči. Čekala  všechno možné, ale tohle? Tohle ne.
Na měkkém nažloutlém polštářku se třpytil stříbrný prstýnek. Byl ozdobený třemi temně modrými kamínky. Leskl se a bylo vidět, že byl na své místo pečlivě aranžován, i když ho pád zcela jistě trochu vychýlil z jeho původního postavení.
Chvíli na něj nevěřícně zírala a jediné, na co se v tu chvíli zmohla, bylo přehrát si před očima celý svůj příběh ode dne, kdy Petera poprvé potkala. Chvilku jí trvalo, než si vůbec přiznala to, co se právě stalo. Ať dělala, co chtěla, stejně se jí nedařilo tomu úplně uvěřit. Nakonec se odhodlala, s třesoucí rukou vytáhla prsten a opatrně si jej nasadila.
Peter ji za ruku hned chytl: „Tohle není jen obyčejný prsten,“ přejel prsty po hřbetě její ruky a nakonec ho celý skryl ve své dlani, „protože s tímhle se většinou klade jedna otřepaná otázka."
Allen se podívala na Petera, potom na prsten, ladně seskočila ze zídky a popošla pár kroků stranou.
„Ano. Vím… vím, že to není jen tak ledajaký prsten. Trochu si mě tím zaskočil… ale… i tak,“ otočila se prudce, „na tu otázku…ano, ano a ještě jednou ano!“
Peter zalapal po dechu a jak nejrychleji to uměl, přiskočil k Allen, chytl ji kolem pasu a přitáhl co nejblíže k sobě. Při tom uvolnil jednu ruku a jemně jí pročísl její dlouhé, kaštanově hnědé, vlasy.
„Doufal jsem, že se tak rozhodneš," řekl, „ale bál jsem se, že... možná…"
„Pst," přiložila si Allen ukazováček k ústům. „teď už se bát nemusíš," vyprostila se z obětí a sedla si zpět na zídku. Petera stáhla s sebou.
První nejjasnější hvězda ozdobila temné nebe svou září. Bohužel i ta ale byla okamžitě nemilosrdně přehlušena všemi zlomyslnými newyorskými lampami a nápisy. Allen se však nedokázala plně soustředit na pozorování domů a oblohy, dokonce ani na to, co se teď stalo, protože jí před očima ještě stále vyvstával obraz záhadného náramku z výlohy. Částečně jí v uších ještě dozníval i hlas, který ji tam sužoval. A zároveň s tím hlas její: „Musím ho mít," přemýšlela Allen, „musím o něm zjistit něco víc."
Sklopila hlavu a dlouze a jemně přejela prsty Peterovi po tváři.
„Promiň, Petere. Budu muset jít,“ zalhala. Tak ráda by tu ještě byla s ním. Ale byla dnes tak vyvedená z míry, že ani zásnubní prsten ji nemohl udržet na místě.
„Už?“ řekl smutně Peter.
Sklopila oči: „Je mi líto, ale ano. Rodiče mne prosili, abych přišla co nejdříve.“
„Dobře, ale zítra se zase uvidíme, ano? Prosím!“
„To víš, že ano. Přijdu za tebou. Zase v náš obvyklý čas?“
„Jak jinak,“ usmál se a pustil její ruku.
Rozechvěně mu opětovala jeho milý úsměv a odešla.
Procházela ulicemi a v hlavě jí neustále vířily myšlenky.
K obchůdku se ale v ten den už nevrátila. Bála se. Bála se, že by se jí mohlo stát to samé, co před tím, a to každopádně nechtěla. V žádném případě. Z toho důvodu se vydala rovnou domů.
Když otevírala domovní dveře a překročila práh, byla šťastná ale zároveň také plná nezodpověditelných otázek.
„Ahoj všichni,“ zavolala do prázdna.
„Vítej doma,“ ozvalo se z kuchyně. Jak také jinak. Nancy, Allenina matka, se vlastně téměř ani v jiných prostorách bytu nepohybovala.
„Jakpak ses měla?“ zazněla otázka a zároveň s tím se ve dveřích zjevily krátce střižené světlé vlasy a typická domácí pracovní košile, kterou ze sebe Nancy za celé dny svlékla jen málokdy.
„Jak? Dobře, díky,“ odvětila Allen a zamířila si to chodbou přímo do kuchyně a tam rovnou automaticky nabrala směr lednička.
„Zdá se, že jsem zasnoubená,“ dodala chladně, když vytahovala ven bílý jogurt.
„Prosím? To snad…, co?“ nemohla uvěřit Nancy, narovnala se a opřela se zády o kuchyňský pult. Allen na důkaz pozdvihla ruku.
„Tak přece se odhodlal,“ vykřikla matka a rukama od cibule chytla Alleninu ruku a začala si prsten důkladně prohlížet. Při tom se široce usmívala. Pak položila dceři ruku na rameno:
„Je to správný muž pro tebe, Allen. Těžko bys hledala lepšího,“ pronesla skoro prorockým tónem.
„Já vím, hodně těžko. Vlastně je to skoro nemožné. Takových, jako je Peter, je málo,“ řekla Allen a usmála se taky.
„Pravda,“ dodala Nancy a pohladila Allen po vlasech a otočila se zpět k pracovní desce. Už zády k ní prohodila jen důrazné: „Važ si toho,“ a tím se zdálo, že by  mohl být rozhovor u konce. Aby Alen zabránila dalšímu vyptávání, odbila ho už raději předem.
„To víš, že vážím. A jak. Ale teď mě omluv. Jsem unavená. Asi si půjdu lehnout,“ pronesla a začala stoupat po schodech do prvního patra domu. Nancy zvedla oči od práce. Allen byla rozená sova a jít si lehnout brzy, to bylo pro ni skoro nemyslitelné.
Teď bylo ale teprve něco málo kolem deváté večer a právě to je doba, kdy Allen nejvíce ožívá.
Nancy to proto nedalo: „Allen? Je všechno v pořádku?“ zeptala se. Allen se ani neotočila, jen zpomalila a s myšlenkou na náramek odvětila jen: „Ale ano, v naprostém,“ a pak už zmizela nadobro v horním poschodí bytu.
Ve svém pokojíku pak spořádala celý jogurt. Když dojedla, položila se na postel a oddala se hlubokému přemýšlení. Bylo ale příliš teplo, a tak se ještě dobelhala k oknu, aby si vpustila do místnosti trochu čerstvého vzduchu. Jejich dům stál v místech, kde New York nebyl ještě tolik zastavěný, a tak se konečně mohla pořádně zadívat na hvězdy. Byly krásné a jasné a plné chladného světla. Celý ten výjev jí donutil mírně se pousmát. Nakonec si povzdechla, vrátila se na postel a odevzdaně se pohroužila do měkkých peřin.
Hned nato se ale zase musela zvednout. Dveře se s ohlušující ránou rozlítly. Nejprve nezaznamenala žádný pádný důvod, ale pak si všimla urostlého muže, který v nich stanul. Pomalými dunivými koky vycházel ze tmy.
Do tváře mu nebylo vidět, ale i tak z něj šel strach. Možná ještě o to víc. Blížil se k ní, až byl téměř u postele.
Allen si až teď všimla pušky, kterou třímal v ruce. Ač se ve zbraních nevyznala, dokázala i lajckým okem odhadnout, že je něčím jiná, zvláštní. Pak už se ale o ni přestala zajímat, protože ji muž začal pomalu, ale jistě, přikládat k rameni a hledáček si přibližoval k oku. Pomalu nahmatal spoušť a už už se chystal ke střelbě.
Allen si automaticky zakryla oči a čekala. Nic se však nestalo. Znovu dlaně spustila na postel. Záblesk, oslnivé světlo, neprůstřelná tma. Muž zmizel. Okno se zabouchlo.
Chtěla vstát z postele, ale nemohla. Když se zase trochu vzpamatovala a snad i uklidnila, tak náhle s úděsem zjistila, že ona i postel padá dlouhým a zdánlivě nekonečným pádem někam do hlubin. Alespoň tak jí to připadalo. Všude kolem bylo jen kruté ticho. Žádný hlas. Žádný šum. Nic.
Nakonec bezbolestně, avšak s úpěnlivým výkřikem, který se jí nechtěně vydral z úst, dopadla. Výkřik se pak nesl dál jako ozvěna ohromným volným prostorem plným světla. Stříbrného světla. Nejprve neviděla nic, ale jak si pomalu oči na ráznou změnu zvykaly, začala postupně rozeznávat zprvu dosti nejasné obrysy.
To místo. To místo přeci zná. Obchod. Výloha. Vždyť tady byla nedávno. A znovu. Znovu viděla jen svůj odraz ve skle a náramek. Dokonce záhy zjistila, že to oslňující světlo vychází z něj. Světlo i magická síla, která ji sem přitáhla. Začínala pomalu chápat.
Její výkřik se proměnil v hlas, který slyšela před tím. Byl pořád hlasitější a silnější. Allen už nemohla. Hlava jí třeštila a oči pálily.
„Ne, nech toho. Už přestaň!“ zvolala zoufale
„Už ne!“ rozbrečela se a zakryla si oči. „To ty! To ten náramek! To ten náramek! Už dost, prosím!“ Allen dýchala stále rychleji. Její zoufalství vzrůstalo. Pohlcovalo ji.
„Už dost!!“
S posledním výkřikem se vše vytratilo. Allen ležela vedle své postele. Slzy jí tekly z očí a tak není divu, že polštář pod ní už nebyl zrovna nejsušší. Rychle si slzy otřela a přejela letmým pohledem celý pokoj. Vše ale bylo na svém místě. Ani stopy po muži, po vichru, po náramku, po ničem. I okno bylo dokonce otevřené. Posadila se, skrčila nohy a pevně je objala.
Snažila se uklidnit. Kdyby to však šlo.
„Byl to jen sen, Allen, jenom sen,“ řekla si pro sebe, „Nemusíš se už bát, “ zopakovala tiše. Nejistota ji ale začala sžírat. Dlouho trvalo, než zase usnula.
(To be continued...)

_________________
rybka May the Fish be with you! rybka 
avatar
Rybanasuchu
Moderátor
Moderátor

Príspevky : 4684
Vek : 23
Mesto : Praha
Meno : Anděla
Money : 214424
Karma : 550

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre XezepusMECHA za 27/12/2017, 00:05

Sleeping Už je neskoro, nechávam si to otvorené na zajtra, budem sa na to tešiť. Galdarian's back!

_________________
I'm prepared.
avatar
XezepusMECHA
Coffee flavored tea lover
Coffee flavored tea lover

Príspevky : 15480
Vek : 24
Mesto : Gear University
Meno : XeZePuS

Money : 989929
Karma : 2281
<b>Člen Rady Starších</b> Člen Rady Starších

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre Spammer za 27/12/2017, 08:20

Heart Eyes Ďakujeme! Večer po robote čítam Thumbs Up!
avatar
Spammer
Battleon King
Battleon King

Príspevky : 9819
Vek : 24
Mesto : Trebišov
Meno : Juraj
Money : 483666
Karma : 1217

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre K7BO za 27/12/2017, 17:28

Vždy ťa rád vítam späť na fóre Rybka a rád to robím aj tentokrát Usmiaty smajlík 2 
Na druhej strane ale budem ešte radšej, keď ťa nebudem musieť víťať už vôbec (pretože v takom prípade by si tu ostala a nikde už neodplávala icon_razz )
 welcome 
Od Vianoc aktívne čítam knihu, ktorú som dostal, dnes večer k nej pridám aj Galdarian. Usmiaty smajlík 2 
avatar
K7BO
Zakladateľ Battleon :: Fóra
Zakladateľ Battleon :: Fóra

Príspevky : 10359
Vek : 24
Mesto : Liptovský Mikuláš, Slovensko
Meno : Jakub

It’s you I wanna kiss good night
It’s you I wanna hold real tight
Feeling deep inside my soul
Without you losing all control
Oh, oho, oh, oho, oh, oh
It’s you, hey you!

Money : 458585
Karma : 1815

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre XezepusMECHA za 27/12/2017, 19:14

Prečítané Usmiaty smajlík 2 I love you Galdarian, posúvam ďalej pre kamarátku, ak môžem, myslím, že by ju to bavilo rovnako ako mňa (a ty získaš nejaký klik na web Usmiaty smajlík 2 )

_________________
I'm prepared.
avatar
XezepusMECHA
Coffee flavored tea lover
Coffee flavored tea lover

Príspevky : 15480
Vek : 24
Mesto : Gear University
Meno : XeZePuS

Money : 989929
Karma : 2281
<b>Člen Rady Starších</b> Člen Rady Starších

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre nucleon za 27/12/2017, 21:55

Peter a Allen evil Čítam.. btw, tvoj web stalkujem pravidelne, ale to už asi sama vieš evil

_________________
GIVE ME LIBERTY OR GIVE ME A BEER!

avatar
nucleon
Beer Lover
Beer Lover

Príspevky : 16563
Vek : 105
Mesto : Vladivostok
Meno : Ropko

Money : 633474
Karma : 2087
<b>Člen Rady Starších</b> Člen Rady Starších

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre Rybanasuchu za 28/12/2017, 10:52

@K7B0: hej, však aj ja by som bola radšej. No. Dúfam, že teraz to bude so mnou lepšie... Wink

@Xezepus: len pošli ďalej.. Smile Budem rada!

@nucleon: hej, viem... Very Happy Smile

Sent from Topic'it App

_________________
rybka May the Fish be with you! rybka 
avatar
Rybanasuchu
Moderátor
Moderátor

Príspevky : 4684
Vek : 23
Mesto : Praha
Meno : Anděla
Money : 214424
Karma : 550

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre LightBringer za 28/12/2017, 10:55

Stalkuješ jej web? Pod tým máme čo rozumieť. Prebúdzajú sa tvoje hackerské chúťky nebodaj? smoke
avatar
LightBringer
Battleon Smoker
Battleon Smoker

Príspevky : 10259
Vek : 24
Mesto : Blava
Meno : Martin Cloreak
Money : 671311
Karma : 1638

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre Rybanasuchu za 28/12/2017, 10:59

No niečo také... ale zatial ho nezožral.

Sent from Topic'it App

_________________
rybka May the Fish be with you! rybka 
avatar
Rybanasuchu
Moderátor
Moderátor

Príspevky : 4684
Vek : 23
Mesto : Praha
Meno : Anděla
Money : 214424
Karma : 550

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre LightBringer za 28/12/2017, 11:09

Zatiaľ. smoke Radšej mu tam daj nejaké hamburgery, nech zožerie tie, inak je tvoj web v priamom ohrozené. A Galdarian takisto.
avatar
LightBringer
Battleon Smoker
Battleon Smoker

Príspevky : 10259
Vek : 24
Mesto : Blava
Meno : Martin Cloreak
Money : 671311
Karma : 1638

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre K7BO za 28/12/2017, 12:24

@XezepusMECHA napísal:Prečítané Usmiaty smajlík 2 I love you Galdarian, posúvam ďalej pre kamarátku, ak môžem, myslím, že by ju to bavilo rovnako ako mňa (a ty získaš nejaký klik na web Usmiaty smajlík 2 )
Myslíš Mišku? Usmiaty smajlík 2 Nezavoláš ju už na fórko? Usmiaty smajlík 2 Príp. si môže príspevky / príbehy od Rybky čítať aj tu u nás. Wink
avatar
K7BO
Zakladateľ Battleon :: Fóra
Zakladateľ Battleon :: Fóra

Príspevky : 10359
Vek : 24
Mesto : Liptovský Mikuláš, Slovensko
Meno : Jakub

It’s you I wanna kiss good night
It’s you I wanna hold real tight
Feeling deep inside my soul
Without you losing all control
Oh, oho, oh, oho, oh, oh
It’s you, hey you!

Money : 458585
Karma : 1815

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre Blacksmith za 28/12/2017, 13:10

Putave citanie, dakujem za zverejnenie Smile
avatar
Blacksmith
Pravidelný prispievateľ
Pravidelný prispievateľ

Príspevky : 227
Mesto : Ironworks
Meno : Mike
Money : 23400
Karma : 31

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre XezepusMECHA za 28/12/2017, 13:29

@Rybanasuchu napísal:@K7B0: hej, však aj ja by som bola radšej. No. Dúfam, že teraz to bude so mnou lepšie... Wink

@Xezepus: len pošli ďalej.. Smile Budem rada!

@nucleon: hej, viem... Very Happy Smile

Sent from Topic'it App
Posielam, ďakujem Usmiaty smajlík 2 
K7BO: Áno tá Usmiaty smajlík 2 Skúsim ju sem zavolať. Wink

_________________
I'm prepared.
avatar
XezepusMECHA
Coffee flavored tea lover
Coffee flavored tea lover

Príspevky : 15480
Vek : 24
Mesto : Gear University
Meno : XeZePuS

Money : 989929
Karma : 2281
<b>Člen Rady Starších</b> Člen Rady Starších

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre Yulgar za 28/12/2017, 16:40

welcome ryba už neodchádzaaj
avatar
Yulgar
Apple User
Apple User

Príspevky : 8369
Vek : 23
Mesto : Bratislava
Meno : Martin
Money : 567046
Karma : 742

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre Peter Leopold za 28/12/2017, 20:20

Galdarian po novom znova prečítaný, môžem opäť posielať len samé chvály. Usmiaty smajlík 2 

A samzrejme ťa tu po nejakom čase vítam Ash. Usmiaty smajlík 2

_________________
Desert
avatar
Peter Leopold
Story Master
Story Master

Príspevky : 3824
Vek : 24
Mesto : Dallas, TX 1934
Meno : Pietro Leopoldes
Money : 253593
Karma : 1015

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre Android za 28/12/2017, 21:38

Galdarian napísal:
S posledním výkřikem se vše vytratilo. Allen ležela vedle své postele. Slzy jí tekly z očí a tak není divu, že polštář pod ní už nebyl zrovna nejsušší. Rychle si slzy otřela a přejela letmým pohledem celý pokoj. Vše ale bylo na svém místě. Ani stopy po muži, po vichru, po náramku, po ničem. I okno bylo dokonce otevřené. Posadila se, skrčila nohy a pevně je objala.
Snažila se uklidnit. Kdyby to však šlo.
„Byl to jen sen, Allen, jenom sen,“ řekla si pro sebe, „Nemusíš se už bát, “ zopakovala tiše. Nejistota ji ale začala sžírat. Dlouho trvalo, než zase usnula.
(To be continued...)
Chceme viaac! Yarr! Don't move!
avatar
Android
Android User
Android User

Príspevky : 10273
Money : 529657
Karma : 1289

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre LightBringer za 29/12/2017, 08:20

Budeš pridávať zvyšok do tejto témy potom? Pierko
avatar
LightBringer
Battleon Smoker
Battleon Smoker

Príspevky : 10259
Vek : 24
Mesto : Blava
Meno : Martin Cloreak
Money : 671311
Karma : 1638

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre Sverige za 29/12/2017, 15:32

Nevydáš to neskôr ako knihu? Usmiaty smajlík 2 Uchytilo by sa..
avatar
Sverige
Battleon King
Battleon King

Príspevky : 7777
Mesto : Púchov (Liptovský Pucholáš)
Meno : Tomáš
Money : 418950
Karma : 849

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre Sverige za 29/12/2017, 15:33

Odkedy píšeš tieto príbehy? Usmiaty smajlík 2 Myslím Galdarian konkrétne.. neviem, či si mala niečo podobné aj predtým
avatar
Sverige
Battleon King
Battleon King

Príspevky : 7777
Mesto : Púchov (Liptovský Pucholáš)
Meno : Tomáš
Money : 418950
Karma : 849

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre nucleon za 30/12/2017, 00:49

Next, please. evil

_________________
GIVE ME LIBERTY OR GIVE ME A BEER!

avatar
nucleon
Beer Lover
Beer Lover

Príspevky : 16563
Vek : 105
Mesto : Vladivostok
Meno : Ropko

Money : 633474
Karma : 2087
<b>Člen Rady Starších</b> Člen Rady Starších

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre Nikuška za 30/12/2017, 17:30

@nucleon napísal:Next, please. evil
Nápodobne. Inak čítala som to už aj predtým, keď sa to sem pridávalo prvýkrát icon_biggrin
avatar
Nikuška
Coffee flavored tea lover
Coffee flavored tea lover

Príspevky : 3351
Vek : 25
Mesto : Zelený raj na západe Slovenska
Meno : Nikuška
Money : 204194
Karma : 546

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre FrActraL za 30/12/2017, 18:31

Máš moju podporu pred tým, ako píšeš Usmiaty smajlík 2 Máš očividne talent, nezahoď ho. Usmiaty smajlík 2

_________________
avatar
FrActraL
Moderátor
Moderátor

Príspevky : 7111
Money : 438074
Karma : 1077

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre Rybanasuchu za 30/12/2017, 18:44

@Sverige napísal:Odkedy píšeš tieto príbehy? Usmiaty smajlík 2 Myslím Galdarian konkrétne.. neviem, či si mala niečo podobné aj predtým

Chmm... keď mi bolo osm, tak som napísala prvý príbeh. Smile A teraz už v tom len pokračujem. Ale toto som napísala asi keď mi bolo... chmm... 17?

_________________
rybka May the Fish be with you! rybka 
avatar
Rybanasuchu
Moderátor
Moderátor

Príspevky : 4684
Vek : 23
Mesto : Praha
Meno : Anděla
Money : 214424
Karma : 550

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre Rybanasuchu za 30/12/2017, 18:44

P.S. Ako knihu to možno aj vydám. Len neviem kedy a ako. Ale uvažujem nad tým... Wink

_________________
rybka May the Fish be with you! rybka 
avatar
Rybanasuchu
Moderátor
Moderátor

Príspevky : 4684
Vek : 23
Mesto : Praha
Meno : Anděla
Money : 214424
Karma : 550

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre Rybanasuchu za 30/12/2017, 19:01

A kto chcel viac?! Tu je viac! Smile




TŘETÍ KAPITOLA


Když se Allen ráno probudila, znovu ji vše utvrdilo v tom, že se v noci opravdu nic nedělo.
Slunce už bylo vysoko. Ztěžka vstala, zběžně se oblékla a ještě trochu otřesená nočním zážitkem se vydala do kuchyně.
„A, dobré ráno, Allen,“ pozdravil ji její otec Mark a upil ze svého ranního šálku kávy.
„Jo, dobré ráno,“ řekla v odpověď a hned navázala, „kde je maminka?“
„Někde lítá,“ odvětil Mark a znovu se vrátil k nedočtenému novinovému článku.
„Aha. Dobře. Něco si musím vyřídit. Jdu ven. Jsem tu za chvíli.“
„Dobře, řeknu jí to.“
„Díky,“ odvětila Allen a rozeběhla se ke dveřím.
„Počkej! A co snídaně?“
„Najím se až pak.“
„Jak myslíš.“
Allen vyrazila ven. Dveře vrzly a nelítostně se za ní zabouchly. Nancy byla v tu chvíli v kuchyni.
„Kam šla Allen?“ zajímala se.
„Něco si vyřídit,“ odpověděl po pravdě Mark.
„Vyřídit? Bez snídaně?“ Nancy se ustaraně podívala za zavřenými dveřmi.
„Přesně tak,“ poznamenal Mark a přetočil list novin.
„Nezdá se ti ta naše holka poslední dobou nějaká divná?“
„Divná? Nevím… možná.“
Nancy jen vzdychla: „Co se to s ní děje?“
Allen se vydala do města. Rozhodla se, že musí za každou cenu zjistit alespoň něco málo o tom náramku. Prostě jí to pořád nenechávalo chladnou. Jediné, na co myslela, byl právě on, což si dost vyčítala. Hlavně kvůli Peterovi. Chtěla to proto vyřešit rázně a jednou provždy.
Při svém bloudění se nějak, ani vlastně nevěděla jak, dostala opravdu tam, kam chtěla stejně dojít. Před obchod. Rozhodla se tedy využít situace. Do výlohy se raději nepodívala, aby se jí nestalo to samé, jako poprvé. V žádném případě nechtěla znovu prožít podobná muka. Opatrně otevřela dveře. Zvonek nad nimi se zachvěl a vydal ze sebe jemné líbezné zacinknutí.
Uvnitř obchůdku bylo mnoho rozmanitých věcí. Zašlá i pečlivě vyleštěná brnění, meče, šperky všech druhů a barev, plno knih, koberce, látky a další a další, na co si jen člověk vzpomněl. Nakonec si všimla i náramku. Byl uložen ve skleněné vitríně na podstavci tak, že byl vidět i z ulice.
A opět. Allen znovu pocítila jeho sílu a v mysli úpěnlivý nevyřčený rozkaz, aby šla k němu. Aniž by sama chtěla, začala se pomalu ubírat k vitríně. Už byla blízko. Natahovala ruku. I kdyby chtěla odolat, bylo by jí to naprosto k ničemu. Tady neměla šanci. Byla mu pořád blíž. Už se ho téměř dotkla.
„Přejete si?“ pichlavý vysoký hlas rozrazil Alleniny myšlenky a působení náramku se jako zázrakem zmenšilo. Naštěstí.
Rychle se otočila. Za prodejním pultem stál malý, trochu podsaditý stařík. Měl nezvyklý špičatý klobouček, bílou modrou kostkovanou košili a přes ni nedbale přehozenou a nedopnutou červenou vestičku. Zbytek doplňovaly už jen tmavě zelené manšestrové kalhoty.
„Asi ano,“ vypravila ze sebe Allen a popošla směrem k pultu. „Támhle ve vitríně máte náramek,“ stařec si ji po těch slovech velmi udiveně a podezíravě prohlížel, „Co je to zač?“
Chvilku bylo ticho. Mužíkův podezíravý pohled se ještě prohloubil. V jednu chvíli z něj šel málem i strach, a pak konečně mrkl, nadechl se a začal vykládat.
„Vy se mě ptáte támhle na ten náramek? Ano? Je to tak?“ „Správně,“ odvětila Allen.
„Hmm, to je zajímavé“ pověděl mužík a začal za pultem nervózně chodit sem a tam. Allen ho chvíli pozorovala, ale velmi rychle jí došla trpělivost: „Řeknete mi něco o něm? Pane?“
„Ne, neřeknu.“
„Prosím?“
„Neřeknu!“
Stařec se nezastavil a pořád pokračoval v přebíhání. Sem, tam. Sem, tam. Vypadal dosti komicky. Zdálo se, že takhle bude pobíhat pořád, ale pak se najednou konečně zarazil.
„Neřeknu! Já o něm nic totiž nevim!“
„Nic?“
„Nic. Ten náramek, na kterej se mě ptáte, leží na tom samym místě už dvacet let. Dvacet let,“ vykřikl. „Slyšíte? A za tu dobu se na něj nikdo ještě nezeptal. Proto mi je vopravdu divný, že je o něj najednou takovej zájem.“
„Dvacet let? A to víte jak?“
„Jak? Já tu o rok dýl prodávám, slečinko. Pamatuju se na toho chlápka, co ho sem přines. Prej ho našel. Na ulici. Někde na Eweley road“
„Eweley road?“
„Jo.“
„Tam já bydlím“ muž nevěnoval Allenině poznámce pozornost a pokračoval.
„Řekl mi tenkráte, že ten náramek má velkou cenu. Já sem na něm teda nic moc cennýho neviděl, to vám  povidam. A nevidim na něm nic tak dokonalýho doteďka. No a on za něj sto dvacet dolarů! Vyděrač. No, odešel jen asi s padesáti. Umluvil jsem ho.
Joo, to já sem dobrej obchodník,“ Allen se zdálo, jako by na chvíli vyrostl. Pak se zase zmenšil a chvíli pokračoval.
Celou dobu si povídal víc pro sebe. Nemluvil moc nahlas a spíš si jen něco brblal pod vousy. Nakonec ale dosti zřetelně řekl: „No, vod tý doby tu leží. Už několikrát jsem ho chtěl vyhodit. Ale něják sem na to vždycky zapomněl,“ odmlčel se
„Škoda,“ řekl Allen „škoda, že o něm nevíte víc. Ale to je jedno. Kolik za něj chcete?“
Opět ten podezíravý pohled.
„Dejte mi osmdesát dolarů, míň ne!“ odsekl nakonec obchodník. Snad s tím, aby Allen odradil.
Ona ale zaštrachala v kabele, vytáhla peníze a rezolutně je podala staříkovi: „Tady.“ Muž je s potlačovanou neochotou přebral, vyšel zpoza pultu a odemkl vitrínu. Náramek podal Allen.
„Děkuji, na shledanou.“ řekla a odešla pryč.
On za ní ještě dlouhou dobu hleděl. Cítila ten jeho pohled, ale nevěnovala mu žádnou pozornost.
Náramek už tedy má, ale klidnější svědomí rozhodně ne. Trápily ji pořád nové otázky. Co je to za náramek? Jak to, že v obchodě ležel dvacet let a nikdo se o něj nezajímal? Jak se sem vůbec dostal? Ale to bylo tak všechno. Ptát se sama sebe mohla, ale aby dostala odpověď? To ne.

ČTVRTÁ KAPITOLA


Vrazila do dveří a bez valného zájmu pozdravila rodiče, kteří právě sklízeli ze stolu.
„Pomůžu vám,“ nabídla se a hned se ujala mytí špinavého nádobí.
„Kde jsi byla?“ začala Nancy
„Ve městě, šla jsem si něco koupit.“
„Koupit? Otec říkal, že si musíš něco zařídit.“
„To taky.“
„To taky? Allen, chci pravdu!“
Allen zastavila vodu a podívala se na matku.
„Ale já říkám pravdu. Zatím vám ale prostě nemůžu říct, o co jde,“ utřela si ruce a vyběhla po schodech nahoru, následovaná udivenými pohledy rodičů. Těch ale vůbec nedbala.
Ve svém pokoji si pak Allen vytáhla náramek z kabelky. Položila ho před sebe na stůl a začala si ho prohlížet.
Byl z několika různobarevných, nejspíš skleněných, korálků zasazených do širokého koženého pásu. Ten byl ještě lemován několika dalšími obdélníkovými temně zelenými kamínky. Zakončen byl dvěma koženými šňůrkami, kterým ho bylo možné pevně přichytit na ruku.
Po celou tu dobu, co si ho prohlížela, se jí zdálo, že je v tom náramku něco víc, než jen kamínky. Něco z něj cítila.
Dívala se na náramek a jemně ho otáčela prsty ze strany na stranu. Nakonec neodolala. Uchopila ho a položila na pravé zápěstí. Pak zavázala kožené šňůrky, utáhla poslední kličku a uvázala poslední uzel.
V tu chvíli jako by jí ruka mnohokrát ztěžkla. Ucítila, jak celým jejím tělem projel jakýsi nepopsatelný proud energie, který její ruku přikoval ke stolu. Zatřásla se. Náramek seděl pevně na ruce a Allen se na něj zmateně dívala: „Proč! Co se to děje!“ už to nevydržela. Rychle vyrazila ze dveří a vběhla do kuchyně.
„Dobře! Já vám to tedy řeknu,“ zvolala.
Nancy a Mark nechali všeho a probodli Allen tázavým pohledem.
„Ptali jste se mě, jestli je všechno v pořádku,“ pravila ještě vestoje, „řekla jsem, že ano. Že se nic neděje,“ zamířila ke stolu a usadila se. Rodiče ji následovali, „bohužel jsem ale nemluvila pravdu, něco se děje“ řekla a sklopila oči.
„Já si to myslela!“ podotkla Nancy.
„Co se tedy děje?“ Allen nerada pomalu vylíčila celý příběh s náramkem od té chvíle, kdy ho poprvé viděla v obchodě až po jeho zakoupení. Barvitě vyprávěla o tom, jak se v jeho blízkosti cítila a co prožívala. Nevynechala ani kousek.
Nancy s Markem napjatě poslouchali. Když Allen skončila své vyprávění, dovršila ho ještě ukázkou náramku. Nancy se na něj pozorně podívala.
„Je krásný,“ podotkla.
Allen v jejích očích zpozorovala jakýsi podivný neurčitý záblesk. Že by vzpomínka? Nancy ale mlčela.
„Mami?“ matka sebou trhla: „Promiň, zamyslela jsem se,“ podívala se na Marka. Ten jí pohled skoro neopětoval, sklopil oči a věnoval se svému hrnku s čajem.
„Neboj, nic se neděje,“ Nancy se nuceně usmála.
Allen jen nedůvěřivě pozorovala rodiče, a potom se zadívala na náramek: „Škoda, že o něm nic nevím“
„Nic?“ divila se Nancy
„Vůbec nic,“ odvětila Allen.
Najednou se prudce otočila k hodinám: „No, slíbila jsem Peterovi, že za ním dnes zajdu,“ zvedla se, znovu ještě přejela pohledem Nancy s Markem, a když viděla, že se ani jeden k ničemu nemá, vyběhla už beze slova nahoru a převlékla se. Přitom si sundala náramek. V tom spěchu na něj zapomněla, a tak zůstal po jejím odchodu bezprizorně ležet na stole.
 „Zatím ahoj,“ rozloučila se s rodiči a vyběhla ven na ulici.
Jakmile byla dostatečně daleko od svého doma, zpomalila. Ve skutečnosti vůbec nechtěla jít za Peterem, i když mu to slíbila. Chtěla se jen projít. Potřebovala si nutně pročistit hlavu a popřemýšlet o všem, co se zatím událo.
Loudala se dopoledním městem a nechávala myšlenky plynout. Automaticky pak ještě zamířila do jednoho skoro opuštěném parku, kam často chodívala, když potřebovala být chvíli úplně sama. Málokdo o něm totiž věděl. Sedla si na lavičku a poslouchala zvuky velkoměsta.
Netrvalo to ale dlouho. Z ničeho nic se jí udělalo špatně. Těžce se jí dýchalo, rozbolela ji hlava a navíc na ni dopadla silná únava. Všechno to přičetla slunku, protože to začalo teď pálit jak nejsilněji umělo. Sice nerada, ale usoudila, že bude pro ni nejlepší, když se vydá zpět domů. Rozhodně ale nesmí usnout tady. Pokusila se vstát. Jako by ji však během vteřiny opustila všechna její síla. Zvednout se jí prostě nepodařilo. Dokonce i oči jí vypověděly službu a ať už Allen chtěla nebo ne, zavřely se. Dopolední slunce nahradila tma.
Když se probudila, hodiny odbíjely dvě odpoledne. Musela spát opravdu tvrdě, protože teď už se cítila svěží a plná síly. S úlevou zvedla oči ke slunci, jako by mu chtěla vynadat, že ji tak zmohlo, ale při tom se na něj vlastně usmívala. Tyhle teplé letní dny zkrátka miluje.
Bylo ale načase se zvednout. Ještě se ale musela trochu upravit, protože po tom ležení na lavičce člověk opravdu nevypadá moc k světu. Rozpustila si proto dlouhé kaštanové vlasy a chystala si je znovu sepnout do ohonu, když tu se zarazila.
„Tohle už přesahuje všechny meze,“ naštvala se, „vždyť přece...“
Dobře si to pamatovala. Náramek určitě zapomněla doma. Tak proč je v tom případě zpět uvelebný na jejím pravém zápěstí.
Byla zmatená. Znovu. A ještě víc. Z původního plánu hned se zvednout a jít najednou sešlo. Ještě dlouho pak seděla v parku. Hlavou se jí honily myšlenky všeho druhu a ona při tom jen seděla a nechala se šimrat hřejivými slunečními paprsky.

(To be continued...)

_________________
rybka May the Fish be with you! rybka 
avatar
Rybanasuchu
Moderátor
Moderátor

Príspevky : 4684
Vek : 23
Mesto : Praha
Meno : Anděla
Money : 214424
Karma : 550

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Galdarian, náramek života a smrti (kapitoly)

Odoslať pre Sponsored content


Sponsored content


Návrat hore Goto down

Strana 1 z 4 1, 2, 3, 4  Next

Návrat hore

- Similar topics

 
Povolenie tohoto fóra:
Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.