Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Strana 2 z 4 Previous  1, 2, 3, 4  Next

Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Yulgar za 19/1/2015, 17:27

good post treba spraviť knihu, z tohto bude bestseller + KARMA
avatar
Yulgar
Apple User
Apple User

Príspevky : 5934
Vek : 22
Mesto : Bratislava
Meno : Martin
Money : 349290
Karma : 631

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Trigatron za 20/1/2015, 10:25

Díky, vypadá to, že mi skutečně nic jiného nakonec nezbyde. Ale k tomu je ještě dlouhá cesta. Smile

Trigatron
Začiatočník
Začiatočník

Príspevky : 43
Money : 33732
Karma : 17

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre FrActraL za 20/1/2015, 13:34

Ďalšia kvalitná kvapitola! good post good post good post good post good post

Povedla by som, že zatiaľ zo všetkých najlepšia, len tak ďalej

_________________
avatar
FrActraL
Moderátor
Moderátor

Príspevky : 6157
Money : 352253
Karma : 939

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Trigatron za 20/1/2015, 21:52

Díky, doufám, že se pohnu s opravami kupředu.

Trigatron
Začiatočník
Začiatočník

Príspevky : 43
Money : 33732
Karma : 17

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Spammer za 20/1/2015, 22:35

good post  good post  good post  good post  good post  good post  good post  good post  good post  good post

Toto sú presne príbehy, ktoré čítam bez prestávky od začiatku do konca!
Dobrá téma, pútave, dobre napísané, jednoducho skvelé! Bravo!!
avatar
Spammer
Battleon King
Battleon King

Príspevky : 8394
Vek : 23
Mesto : Trebišov
Meno : Juraj
Money : 350467
Karma : 1080

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Trigatron za 20/1/2015, 23:01

Díky i tobě. Tak snad se kapitán ukáže jako životaschopná postava i nadále. Smile 

A propos, našli jste zatím něco, i drobnůstky, co vám třeba u postav nesedí?

Trigatron
Začiatočník
Začiatočník

Príspevky : 43
Money : 33732
Karma : 17

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Mrdofúz za 22/1/2015, 23:41

Tak ja nepatrím medzi tých, ktorým by niečo nesedelo, vynikajúce čítanie ^_^
avatar
Mrdofúz
Android User
Android User

Príspevky : 3537
Money : 172820
Karma : 520

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Mrdofúz za 22/1/2015, 23:41

Pierko Inak, ak sa môžem opýtať.. kedy si začal s písaním príbehov? Wink Lebo vyzeráš ako profík, tak preto sa pýtam Smejúci sa smajlík 2
avatar
Mrdofúz
Android User
Android User

Príspevky : 3537
Money : 172820
Karma : 520

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Trigatron za 24/1/2015, 16:09

Díky, díky, ale musím tě zklamat. Píšu tři roky a kousek, nevydal jsem zatím nic a zůstala za mnou jedna povídka ze světa SW, dvě nebo tři krátké "jednorázovky" a dvě rozepsané série. Zveřejněno minimum.

Trigatron
Začiatočník
Začiatočník

Príspevky : 43
Money : 33732
Karma : 17

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Quadro'Ye za 24/1/2015, 19:21

v tejto chvíli som dočítal všetko čo si sem pridal a páči sa mi tvoj štýl, ktorým píšeš Smile 


ja som kedysi dávnejšie, asi pár rokov dozadu tiež písal krátke poviedky, ale už som s tým prestal a bohužiaľ ich už asi ani nenájdem, inak by som ich sem pridal Smile ale určite neboli také dobré ako tvoje, klobúk dole pred tvojimi pisateľskými zručnosťami Smile
avatar
Quadro'Ye
Battleoňák
Battleoňák

Príspevky : 2159
Money : 106879
Karma : 293

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Trigatron za 25/1/2015, 00:21

Díky, díky. Určitě by se to dalo ještě vylepšit.

A co se tvých povídek týká, jen hledej dál, jistě budou stát za to.

Trigatron
Začiatočník
Začiatočník

Príspevky : 43
Money : 33732
Karma : 17

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Sverige za 27/1/2015, 16:41

Trigatron napísal:Díky, díky, ale musím tě zklamat. Píšu tři roky a kousek, nevydal jsem zatím nic a zůstala za mnou jedna povídka ze světa SW, dvě nebo tři krátké "jednorázovky" a dvě rozepsané série. Zveřejněno minimum.
Kde si sa naučil tak dobre písať? Smejúci sa smajlík 2 aj ja chcem napísať nejaký príbeh, ale z mojej strany by to bolo veľmi amatérske Very Happy
avatar
Sverige
Warrior
Warrior

Príspevky : 5865
Mesto : Púchov (Liptovský Pucholáš)
Meno : Tomáš
Money : 252851
Karma : 675

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Trigatron za 27/1/2015, 17:15

Sverige napísal:
Trigatron napísal:Díky, díky, ale musím tě zklamat. Píšu tři roky a kousek, nevydal jsem zatím nic a zůstala za mnou jedna povídka ze světa SW, dvě nebo tři krátké "jednorázovky" a dvě rozepsané série. Zveřejněno minimum.
Kde si sa naučil tak dobre písať? Smejúci sa smajlík 2 aj ja chcem napísať nejaký príbeh, ale z mojej strany by to bolo veľmi amatérske Very Happy
Tak možná je to tím, že rád čtu. Ale nic moc z "krásné" literatury, spíš literaturu faktu, klasické verneovky a podobně. Z povinné četby na gymnáziu jsem s bídou přečetl minimum, jinak ale komplet Pratchettovu Zeměplochu, něco o Tichomoří od Hubáčka, hry od V+W, řadu Verneovek a podobně. Smile Připočti zálibu v knižním stylu psaní, poněkud knižní i mluvený projev a voila! - píšící podivín je na světě. Smile

Trigatron
Začiatočník
Začiatočník

Príspevky : 43
Money : 33732
Karma : 17

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre XezepusMECHA za 28/1/2015, 00:41

Môj človek!! Usmiaty smajlík 2 Smejúci sa smajlík 2 Ja som tiež vždy radšej čítal taký druh literatúry ako ty, tie klasické školské blbosti ma nikdy nebrali

_________________
I'm prepared.
avatar
XezepusMECHA
Coffee flavored tea lover
Coffee flavored tea lover

Príspevky : 12287
Vek : 23
Mesto : Gear University
Meno : XeZePuS

Money : 720634
Karma : 1836
<b>Člen Rady Starších</b> Člen Rady Starších

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Trigatron za 28/1/2015, 13:15

XezepusMECHA napísal:Môj človek!! Usmiaty smajlík 2 Smejúci sa smajlík 2 Ja som tiež vždy radšej čítal taký druh literatúry ako ty, tie klasické školské blbosti ma nikdy nebrali
No a tady vidíš produkt...  v současnosti se rozlézá přes šedesát stran a ještě nejsem ani zdaleka v polovině.

Trigatron
Začiatočník
Začiatočník

Príspevky : 43
Money : 33732
Karma : 17

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Trigatron za 29/1/2015, 10:27

No, a jsem tu zase s dalším pokračováním... doufám, že se bude i nadále líbit. Smile

Kapitola IV.
Diplomatické tance a jiné kratochvíle

Nadešel pátek, osmého listopadu, a počasí slibovalo jasný a poměrně horký den. Předchozí dny posádka pilně připravovala loď k otevření pro civilisty, kapela ladila poslední skladby a na zadní palubě se bělaly kryté přístřešky, které muži pod vedením lodního truhláře vztyčili. Úderem osmé se počali z lodi trousit námořníci, kteří si vyžádali povolenku a mohli být postrádáni. Na lodi tak zůstávály jen omezené směny, které byly nutné k zabezpečení chodu, ostraze a samozřejmě kompletní důstojnický sbor. Někteří již seděli v důstojnické jídelně, upíjeli kávu a snažili se připravit na dnešní obzvláště dlouhý den.

“Kapitáne?” ozval se hlas za dveřmi.
“Pojďte dál, Heine!” křikl směrem ke dveřím Hartmann a znovu se soustředil na zrcadlo a žiletku.
“Dobré ráno, pane. Mohu vás na chvíli obtěžovat?”
Erich si v zrcadle ještě jednou prohlédl obličej a setřel zbytky pěny na holení. “Tak co máte?”
“Přišla kódovaná zpráva. Urgentní a s žádostí o odpověď.”
“Položte to na stůl a sedněte si.”
Shodil župan, dopnul si límeček a dotáhl kravatu. Stáhl z věšáku sako od slavnostní uniformy a povšiml si, že kadet stále stojí v pozoru vedle židle.
“Sedněte si, člověče,” povzdechl si a usedl k šifrované zprávě. Chvíli na text zíral, pak si přitáhl blok a začal škrabat odpověď.
“Tenhle kód obsluha stanice nezná, tak jsem to musel přinést, pane,” dodával Heine, zřejmě aby přerušil ticho.
“V pořádku. Se mnou nemusíte být tak strašně oficiální, Heine. Tak, tady je odpověď. Pošlete to a kdyby se cokoliv dělo, zavolejte do důstojnické jídelny.”
Když kadet zmizel, Erich v klidu dokončil oblékání, na opasek připjal ceremoniální rapír a vyrazil na snídani. V duchu si přitom přehrával vzkaz kapitána Frasera, že dnes spustí kotvy v Maldonadu. Docela se na toho anglána těšil. Vzpomínal na všechny ty večírky, které jako studenti navštívili a na rtech mu pohrával spokojený úsměv. Všechno se zdálo tak nějak lepší, klidnější, a obavy pro nějakou chvíli zmizely.

Po snídani si Erich dovolil ten luxus a na krátkou chvíli se natáhl na lehce proleželou pohovku, kterou si nechávala na můstku obsluha radiostanice. Neodpočíval ale dlouho, protože přibližně v půl deváté ožil éter cizím vysíláním.
“Kapitáne?”
“Ano, námořníku?”
“Křižník Richelieu se ohlásil místnímu přístavu. Bude na dohled za patnáct minut.”
Hartmann si povzdechl. A tak to ráno krásně začalo.

Těžký křižník RIchelieu, zázrak francouzské flotily, byl vyzbrojen devíti děly ráže 306 milimetrů. Pohon obstarávalo osm turbín, které vyráběly elektrickou energii pro dva kombinované propulzory. Na celé lodi se dalo najít mnoho pokrokových řešení, které minimalizovaly počet mužů nutných k obsluze, takže posádka v plném stavu nepřevyšovala tisíc mužů. S celkovou délkou kolem dvou stovek metrů byl největší francouzskou lodí, ovšem proti obřím proporcím Bauera působil asi jako pramice proti jachtě. I přesto si ale Hartmann pomyslel, že třída Clement, kterou Richelieu reprezentuje, není nijak špatně navržená. Konstruktéři se soustředili hlavně na rychlost, obratnost, a to samozřejmě plně vyhovovalo strategii prudkých útoků a včasných ústupů, kterou bylo francouzské loďstvo proslulé.

Štíhlý trup opsal pomalou zatáčku, aby zakotvil na opačné straně mola a trochu dále od pobřeží než Bauer. Ochozy na německé lodi byly přeplněné, jak každý volný muž zvědavě sledoval přistávací manévr. Lehce nevyvážená loď dosedla nejprve zádí a pak přídí, zahalila okolí do oblaku dýmu a s rachotem řetězů spustila kotvy.
“Dost dynamické přistání,” okomentoval to Walther. Stál na zádi lodi, vedle kapitána, který se jen ušklíbl.
“Víte jak se předvádí ti jezdci na benzinových motocyklech? Tenhle kapitán asi bude ze stejného těsta,” prohlásil Erich, přeleštil monokl po dědečkovi a opatrně si ho vsadil do oka. Pohodlněji se opřel o hůlku a ještě dodal: “Nicméně myslím, že bude korektní pozvat alespoň představitele jejich velení na dnešní večer. Nelíbí se mi to, ale když už tu máme předstírat diplomacii, tak se vší parádou.”
“Bohužel. Pošleme pozvánku oficiální cestou?”
“Ne. Včera mne pan ministr požádal, abych se připojil k delegaci pana guvernéra. A! Už se blíží.”

Po molu opět kodrcalo stařičké parní vozidlo. Nebylo ani v půli cesty k Bauerovi, když tu náhle nad přístavištěm přelétl stín. Od pevniny se přibližoval britský křižník Exeter, se vztyčenou bojovou zástavou a když minul molo, klesnul až těsně nad hladinu. A v tom okamžiku k posluchačům vítr donesl melodii, kterou na přídi vyhrávala lodní kapela.
“... I’ll meet her at the shore, playing the pipes for her, dressed in a kilt and a tam o’shanter too...”
Hartmann se nemohl ubránit úsměvu. Když šlo o to, vybrat za Britské ostrovy diplomata a mírně potřeštěného gentlemana, byl kapitán Fraser první na ráně. Exeter pod jeho vedením klesl těsně vedle mola, klouzal po hladině a na plný zpětný chod zastavil. Okamžitě spustil kotvy a můstky a než se Hartmann přiblížil k parní tramvaji, na molo už sešli kapitán Fraser a jeho pobočník Bernard Moore.


“Ještě jednou vítejte, pánové,” říkal zrovna guvernér, když se Hartmann přiblížil na doslech. “Děkuji za pomoc, kterou jste mi tak nezištně poskytli.”
“To nic nebylo, sir. Byli jsme prostě ve správný čas, na správném místě.”
“Kdybys nepovídal, Johann,” okomentoval to Erich.
“Eric! Jak se vede, piráte? Jaktože už nekulháš, Silvere?” zavtipkoval Fraser, když si všiml kapitánova relativně jistého kroku.
“Chvílemi to odeznívá. A co ty? Udělal sis zkoušky na strážce majáku?”
“Vůbec ne. Ale to víš, čekali jsme tu na váš přílet, a tady sir governor byl zrovna v nesnázích, tak jsem nabídl pomoc. Čestně, poprvé od školy jsem kreslil navigační tabulky.”
“Alespoň si to osvěžíš,” ušklíbl se Hartmann, ale byl přerušen významným “Ehm!” které přišlo od ministra Stihlmanna.
“Jistě, pane. Nebudeme zdržovat,” srazil paty Hartmann a po schůdcích vylezl do kabiny pro pasažéry.
“Slečno Hernandézová,” uklonil se a políbil ruku dívce, která vstala z křesla, od rozdělané kresby. Podle zběžného pohledu to Erich odhadl na detailní studii kolibříka.
“Kapitáne, dobrý den. A…,” odmlčela se, když spatřila kapitána Frasera. “good day, captain.”
“Likewise, miss,” usmál se John.
Kabina začínala být poměrně přeplněná, ale naštěstí se vůz pohnul jen o pár stovek metrů dál a opět se vystupovalo. Stáli přímo proti můstku na palubu lodi Richelieu.

“Bienvenue ŕ bord du cuirassé Richelieu,” pronesl pompézně první důstojník francouzské lodi. “Vítejte na palubě křižníku Richelieu,” šeptem přeložila Anna oběma kapitánům.
“C’est mon honneur de présenter commandante Lanphier.”
“Je mi ctí představit vám komandanta Lanphiera.”
Po schůdcích z ochozu můstku sestoupil hubený muž s krátkými tmavými vlasy a sebevědomým úsměvem. Modrobílá uniforma s červeně podšitými šosy kabátce, třírohý klobouk a šavle po boku působily jako relikvie z dob dávno minulých.
“Merci, Duvochel. Vous pouvez retourner ŕ votre poste.”
“Díky, pane Duvochele. Můžete se vrátit na místo.”
“Mais je vois, il ya une dame dans votre groupe. Permettez-moi de vous souhaiter la bienvenue, mon cher, surtout,” zašveholil komandant úlisně, postoupil vpřed a nedoporující Annu uchopil za ruku, vytáhl z řady a po nezbytném políbení hřbetu ruky se jí ještě hluboce uklonil.
“Co to říkal?” naklonil se Erich k Johnovi.
“No idea. Asi něco galantního,” pokrčil rameny oslovený.
Anna se překvapením ani nezmohla na slovo. Teprve když se jí komandant ještě jednou uklonil a pak začal mluvit k jejímu otci, vzpamatovala se a začala překládat.
“Pan komandant děkuje za pozvání a vyjádřil přání projít si město. Prý chce také navštívit zdejší typická zákoutí a poznat kulturu. Je si jist, že zdejší lidé mají stejné kulturní cítění, jako jejich velký francouzský národ.”
“Dobrá. Zařídíme to.”
“Nous allons organiser toutes les procédures nécessaires,” přeložila Anna a po odpovědi se obrátila ke skupině. “Pan komandant nás všechny zve na ochutnání nejlepšího vína z Burgundského kraje.”


Překlad přípitku “Vive la France!” nepotřeboval nikdo. A když se guverenér s dcerou vydali zpět do svého sídla, ministr se omluvil, že prý mají s velvyslancem jakési jednání a Erich s Johnem zůstali stát u portálového jeřábu na molu, ještě dobrých pět minut se snažili rozdýchat tu směsici alkoholu, tabáku a egoismu, kterou je francouzský velitel zahrnul.

“Já pořád nechápu, jak někomu takovému mohou svěřit velení,” povzdechl si Erich.
“Proč by nemohli? Vždyť i tobě dali do ruky bitevní loď,” zašklebil se John. “A o sobě ani nemluvím. Možná je to dobrý chlap, ale vypadá to, že je opilý napůl vínem a napůl mocí. Prostě Francouz. Nevěřil bych mu ani nos mezi očima, jakmile by šlo do tuhého. Naopak v míru bych řekl, že bude ten nejnebezpečnější.”
“Tak to se mám večer na co těšit,” okomentoval to Hartmann, s vyhlídkou na otevření lodi veřejnosti. “Z toho pozvání nevycouvám.”
“Ani nemusíš. Nalévej mu, sakra, jak se jmenuje ten váš bolehlav?”
“Moselské.”
“No! Dolévej, buď vzorný hostitel a uvidíš, s trochou štěstí před devátou večer spadne z paluby sám.”
Erich se rozesmál. “Jako tehdy ten mizera Schiller, v Madridu. Na ubytovně jsme ho tehdy přesvědčili, že je určitě spřízněný s tím básníkem. Ožral se jak doga, rozbil ratanovou židli a když z balkónu řečnil, uklouzl a spadl z patra přímo do toho bazénu,” vybavil si dávnou vzpomínku.
John plácl Ericha po rameni. “Tak vidíš, že to jde. Třeba nám pan Lanphier taky večer něco zarecituje.”
S tím se oba kapitáni rozešli na paluby svých lodí, v případě Ericha ovšem i s nebývalým optimismem.

Klep, klep, klep.
“Mohu dál, pane?”
“Samozřejmě, Waltře, hned jsem tam.”
První důstojník Haeckel se posadil ke stolu a zatímco se z koupelnové buňky ozývaly zvuky, které mohl vydávat jen vysoký člověk, soukající se z nízké sprchové kabiny, nepřítomně si pohrával se složkou papírů. Když kapitán vyšel, oblečený, s mokrou hlavou a pleskaje bosýma nohama o dřevěnou podlahu, Walther opět vstal a zasalutoval.
“Pohov, prosím tě. Co všichni pořád mají s těmi formalitami?”
“Promiň, Erichu. Tady mám nějaké ty údaje, týkající se všech… neobvyklostí na palubě.”
“A! Výborně. Tak to si sedni, jsem zvědavý, co jsi zjistil.”
“Moc toho není. Ale vychází mi z toho, že pachatelem musí být někdo, kdo má přístup do většiny prostor. Tedy buď důstojník, anebo,” ztlumil hlas “nějaký vysoko postavený host.”
“A děje se to v noci. Skoro jako kdyby to někdo chtěl hodit na důstojníka mimo službu.”
“Jenže já si porovnal harmonogramy služeb. Všichni, kdo mohli jak k ventilátorům, tak do rozvodny, měli jeden nebo druhý den službu. Nikdo nemohl založit obojí… tedy, kromě tří osob, Erichu.”
“Koho?”
“Tebe, mne a pana ministra.”
“Tím chceš říct…,”
“Přesně. Nemám potuchy a jdu po úplně špatné stopě.”
“Musíme posílit hlídky a po zítra přes den prohledat loď.”
“Taky se mi to jeví jako jediné řešení. A propos, Erichu, volali z velvyslanectví. Máš prý pronést krátkou řeč.”

Po druhé, tentokrát studené, sprše, se kapitán konečně oblékl, připjal si na opasek zdobený rapír a vyšel na můstek. Tam už někteří z důstojníků čekali, všichni ve slavnostních bílých uniformách, zdobených zlatými šňůrami. I Hartmann si pro dnešní den připnul Železný kříž, vyznamenání za hrdinství, které mu bylo uděleno po havárii u Egeru. Běžně nenosil ani symbolickou stuhu, uvědomil si první důstojník. Ale to kulhání se opět zhoršilo, prolétlo mu hlavou vzápětí.
“Pane kapitáne, jsme připraveni.”
“Rozumím. Děkuji vám. Buďte reprezentativní, tak jako vždy, a pamatujte na naši vlast,” řekl a nezvózně se ošil. “Nejsem dobrý na projevy. Tak tedy viel glück - hodně štěstí.”

S nadcházejícím podvečerem za začala paluba bojové lodi proměňovat skutečně v jakousi promenádu. Do přístavu se dostavovali hosté, ať už na koních, v kočárech či benzinovými automobily. Kapitán i jeho kolegové se pohybovali mezi skupinkami hostů, vždy se snažili prohodit pár slov a uvítat nově příchozí.
“Buenas tardes, capitán!”
“Buenos días, seńor. Bienvenido a bordo,” odpověděl Erich a potřásl nabízenou rukou.
“Máte velmi působivou loď. Víte, vedu pobočku státních novin, myslíte, že by s vámi mohli mí reportéři provést krátký rozhovor?”
Kapitán zaváhal. “Ale ano, pane...,”
“Goméz. Carlo Esteban Goméz.”
“Těší mne. Budu tedy vaše kolegy očekávat.”

“Vítejte na palubě,” uklonil se první důstojník panu velvyslanci, políbil ruku jeho ženě a gestem je odkázal do péče jednomu z námořníků ve slavnostním. Kde může být ten ministr, ptal se sám sebe. Ale to už po lávce stoupal další host.
“Komandante Lanphiere,” zasalutoval Walther, ovšem pozdravil německy. Francouz se ušklíbl, urovnal si třírohý klobouk s národní kokardou a bez jakéhokoliv gesta vstoupil na palubu.
“Arrogant idiot,” okomentoval to John Fraser, který po lávce málem vyběhl. “Jak jde bitva s civilisty?”
Zdravím, Johne,” ztlumil hlas Haeckel a ukázal palcem ke shluku hostů. “Kapitán je v první linii a vypadá to, že se drží. Neviděl jsi našeho ministra?”
“Neviděl,” odmlčel se John a pak doplnil “pane fregatní kapitáne.”
Walther znejistěl a pak se ohlédl. Francouzský velitel stál u paty dělové věže a okatě se snažil na ně nedívat.
“Mohu nějak pomoci?” oslovil kapitán Fraser komandanta a gestem ho vybídl, ať se k nim přidá.
“Non, merci,” vykrucoval se Lanphier a cestou ke stolkům s pohoštěním se zvědavě ohlížel, neuvidí -li někde kapitána Hartmanna. Ten se ale Francouzově pozornosti dokázal nějakou náhodou vyhnout.
“Výborně,” ušklíbl se John. “Napijete se se mnou, pane Haeckel?”
“Dnes raději ne. Nějak mi celý tenhle dýchánek nesedí.”
“No, já si trochu dám. Tak hodně štěstí,” furiantsky klepl dvěma prsty do štítku čepice kapitán Fraser a volným krokem vyrazil stejným směrem, jako Francouz před chvílí. Lodní kapela hrála pomalý ragtime, nad palubou zářily žárovky a pod plachtovou pergolou, kterou podpírala trojice mohutných hlavní, se tančilo.

Kapitán Hartmann přecházel tou dobou po pravoboku. S vyjímkou pozičních světel zde nic nezářilo, narozdíl od levoboku a zadní paluby, které byly, právě kvůli probíhajícímu dýchánku, nasvětleny. Tady, na úrovni třetího komínu, bylo šero, klid a slabě hrající melodie ze zádi přehlušovalo i nezřetelné ševelení drobných vlnek. Zhluboka vydechl, smekl čepici a mechanicky ji začal oprašovat. Na východní straně zátoky zářil do noci guvernérův dům, o kus nad nim ještě tu a tam drobné světlo prozrazovalo přítomnost dalších obydlí, a nad temným masivem skály už byla jen tmavomodrá obloha.

Ze zamyšlení ho probralo zacinkání kapesních hodinek. Už je osm, podivil se Erich v duchu. No, vypadá to, že se hosté baví i bez něj. Ještě že tak, pomyslel si. Já a diplomacie, to nejde dohromady. Opřel se o zábradlí, znovu několikrát zhluboka vydechl a nabral vzduch, aby se před nadcházejícím proslovem, k jehož pronesení byl zavázán, alespoň trochu uklidnil. Jenže náhlé objevení se světelného bodu, který vyrazil od guvernérova domu na pomalou cestu po břehu, mu tep opět zrychlilo. Vypadalo to, že jeho excelence Hernandéz opustil svou rezidenci a za necelých třicet minut bude na palubě. Potřásl hlavou, nasadil si čepici a zamířil na můstek, přes který si chtěl zkrátit cestu k lávce pro hosty na druhé straně lodi. A ani si nevšiml, že hůlku, o kterou se ještě před nějakým časem opíral, teď používá spíše vyjímečně.

První důstojník čekal všechno možné, ale když zaslechl klapot podrážek, ani na okamžik ho nenapadlo, že by to mohl být jeho nadřízený. Kulhání skoro zmizelo, hůlka někde zůstala a vedle Walthera stál zčistajasna docela jiný člověk.
“Byl jste se trochu osvěžit, pane?”
Hartmann, který opravdu vypadal spokojenější než kdykoliv v posledním týdnu, překvapeně zalapal po dechu. “Jak jste to poznal?”
“Máte pod uchem zbytek pěny na holení,” ušklíbl se Walther.
“Dobrý postřeh, děkuji.”
“Jsem rád, že jste se tu objevil, pane. Čekáme už jen na naše vzácné hosty z města, a předpokládám, že by se slušelo je okázale uvítat.”
“Souhlasím. Počkám tu na ně, doprovodím je na záď a spojím to s tím proslovem.”
“Rozumím. Máte pro mne nějaké rozkazy?”
“Ano. Běžte a bavte se,” ušklíbl se Erich.
“Díky, pane.”
Kapitánovi cukly koutky úst nad tou formálností, ale nechal to být. Opřel se pohodlně o zábradlí, urovnal rapír na opasku a pozoroval pomalu se pohybující světelný bod.

“Vítejte opět na palubě, pane guvernére,” pozdravil Hartmann, zasalutoval a ukročil stranou, aby tak naznačil, že vstup na loď je volný.
“Pane ministře,” zasalutoval, když další z mužů vystoupil po lávce.
“Pane velvyslanče, madam,” pozdravil mažele Hertwigovi, kteří vystoupili skoro nakonec a následovali guvernéra a ministra, kteří zamířili bez doprovodu na záď. Kapitán si toho skoro nevšiml.
“A dobrý večer i vám, slečno Hernandézová,” uklonil se a políbil mladé ženě hřbet ruky.
“Vypadáte tak nějak lépe,” usmála se. “Že by vám svědčilo místní podnebí?”
“O tom nepochybuji. Slunce, jasná obloha, klidná voda, krásná loď pode mnou a okouzlující společnost přede mnou,” znovu se usmál. “To by jeden musel být ledovec z Grónska, a i ten by jednou rozmrznul.”
“Brrr,” naznačila slečna oklepání se zimou. “Nemám zimu moc v lásce. Tady v nížinách je to samý déšť, v horách pak vichřice a mrazy… to není nic pro mne. Všechno vypadá tak opuštěně a studeně.”
“Máte pravdu. Namrzající paluba, zamlžené dálkoměry, praskající parovody a neskutečně vlezlý vítr… ne, službu v zimě jsem opravdu neměl v oblibě.”
“Létal jste hodně často za nevhodného počasí?”
“Neřekl bych. Nad Baltem je zima skoro celý rok, a mlha jen tehdy, pokud neprší.”
“Skutečně? To muselo být zlé, kapitáne.”
“Ale kdepak. Máme spoustu jasných a poměrně teplých dní během léta. Jenže někdy se nepřízni prostě vyhnout nedá. Tak je to asi všude, ne?”
“Myslím, že ano… ehm,” zadrhla se najednou Anna. “Neměl jste být náhodou na slavnosti?”
Erich se podíval na hodinky. “Ještě je čas. Ale můžeme pomalu jít, pokud chcete.”
“Možná bych v ušetřeném čase ráda ochutnala některé z vašich vín, kapitáne.”
“Milerád vyhovím,” kývl na to on, nabídl slečně rámě a pomalým krokem se vydali na záď, odkud zněl smích a cinkání sklenic.

“Řekl bych, že se ti kapitán zakoukal do holky,” poznamenal zvýšeným hlasem Friedrich Stihlmann směrem ke guvernérovi, když pozoroval dvojici, která diskutovala u stolku s víny.
José Hernandéz pokrčil rameny. “Neřekl bych. A i kdyby, loď odpluje a bude klid, ne?”
“Když myslíš, že to tím bude odbyté… kamaráde,” povzdechl si ministr.

“Tak co, vy dvě hrdličky?” poklepal Erichovi na rameno John.
“No nazdar, Angličan dostal žízeň.” zahrál kapitán teatrální povzdech a přidal protočení očima. Anna měla co dělat, aby nevyprskla smíchy.
“Neposlouchejte ho, slečno. Od doby, co jsem ženatý, piju alkohol jen vyjímečně,” prohlásil nezvykle upjatě John. Celé prohlášení ale vzápětí poupravil slovy: “Tak jednou nebo dvakrát za hodinu.”
“Anglický humor,” okomentoval to Hartmann. “Víte slečno, jak mi dával zabrat na mezinárodních cvičeních? Při semináři ve Španělsku, například, jsem našel v holínce humra.”
“Nezapomeň na ústřice v rukavicích,” doplnil s úsměvem kapitán Fraser.
“A lahev šampaňského v aktovce, místo mých poznámek.”
“A hodila se ti tehdy? Nebo víš co, pověz to celé, slečnu Annu to bude jistě zajímat.”
Hartmann přelétl očima z Johna na Annu, překvapený tím, že si jeho kamarád dovolil slečně tykat, ale nic k tomu neřekl. Místo toho jen pokrčil rameny.
“Není co povídat. Bylo mi dvacet a směřoval jsem k prvním důstojnickým zkouškám. Tehdy jsme byli tady s Johnem a dalšími studenty z různých zemí na mezinárodním kombinovaném semináři ve španělském Madridu.”
“A tehdy se tam náš hubený a bledý Erich zakoukal do jedné tanečnice,” přerušil to John.
“Já vyprávím, ano? A byla to knihovnice, tančila jen pro zábavu. Na flamenco byla příliš štíhlá. No, zkrátka, kvůli ní jsem se naučil ty základy španělštiny,” řekl, Erich, narážeje tak na první konverzaci se slečnou Hernandézovou.
“A co s tím má co dělat humr v botě, pánové?”
“Asi po dvou týdnech se John nějak domákl, že se s ní mám sejít… a tak připravil přenosnou sadu na randez-vous. Ústřice, humr a šampus. Když se člověk obléká potmě, tak si jistě dovedete představit, jak to dopadne.”
“Chudák… ten humr. A ta dotyčná?”
“Několikrát jsme se ještě setkali, ale pak odcestovala za příbuznými k nějakým archeologickým nálezům,” znovu pokrčil rameny Erich. “Ale to už je...”
“Dávno,” dopověděl za Ericha ministr Stihlmann, který se k trojici přitočil od vedlejšího stolku, kde s guvernérem ochutnávali Neuburské víno. “Netrpělivě čekáme na váš proslov, Erichu.”
“Proslov. Aha, ano,” nejistě se pousmál kapitán.
“To zvládnete,” mrkla na něj Anna a podala mu sklenici vína. “Hodně štěstí.”
Hartmann plaše kývl a vytratil se.

Tribuna pro kapelu byla vybudována na velmi neobvyklém, ale velice vhodném místě. Dělová věž E pro tento účel srovnala své hlavně do vodorovné pozice, lodní truhláři je zajistili mohutnými trámy, a na jejich svrchní straně vybudovali pódium, které uneslo bez potíží i stovku mužů. A na tomto pódiu teď stál Erich, v ruce sklenici vína, a prsty druhé ruky nervózně poklepával o pultík s vyvěšenou bojovou vlajkou a erbem lodi.
“Ehm… tak tedy, vítejte, vážení hosté, na palubě bitevní lodi Wilhelm Bauer.” Koutkem oka zahlédl slečnu Hernandézovou, která mu připila a usmála se na něj. Odkašlal si, odsunul kartičky s připraveným proslovem a napil se také.
“Ještě jednou, vítejte,” usmál se na hosty. “Jmenuji se Erich Hartmann, jsem velitelem této nedostižné posádky a pro dnešní večer vám chceme být dobrými hostiteli. Máme tu čest, že se mezi nás přišel podívat pan guvernér Hernandéz,” kývl jeho směrem a vyčkal než utichne krátký potlesk, “stejně tak ale i další významí činitelé této krásné země. Děkuji ještě jednou, jménem celé posádky, že jste nás zde přivítali.”
“Zatím mu to jde,” pošeptala Anna kapitánu Fraserovi.
“Je dobrý. Takhle si ho pamatuji ze studií,” odvětil anglický důstojník, ale to už jeho německý kolega opět hovořil.
“Pokud dovolíte malou odbočku, rád bych vám něco řekl o této lodi, které mohu na této plavbě velet - ale suchá fakta jsou pro tak pestrou společnost únavná, proto se pokusím vám Bauera přiblížit jinak, než třeba studentům na Akademii. Nacházíte se na zádi, kde jsou umístěny dvě dělové věže. Podle jejich označení D a E jim říkáme Dora a Emil. Na přídi pak jsou věže tři, Anton, Bruno a Cäsar. Každým z hlavních děl by bez obtíží prolezl školák… ale dost by se ušpinil, což je důvod, proč to při prohlídkách nedoporučujeme.”
Z davu se ozval lehký smích a potlesk.
“Trénovaný běžec by přeběhl z přídě na záď, což je téměř vzdálenost čtvrt míle, za třičtvrtě minuty. Pokud by běžel přímou čarou, asi by mu to trvalo déle, protože přelézt komín chvíli trvá.”
Další smích.
“Pod hladinou zabíráme skoro deset metrů, nad hladinou, od čáry ponoru ke špici stožáru pak skoro šedesát metrů. Pro představu, na délku má tato loď více, než má na výšku Eifellova věž v Paříži, výška od hladiny k špici stožáru je větší, než výše prvního patra téže věže. A aby těch čísel bylo méně, tak jen pro představu, plocha, na které se nacházíte, a kde bude po mém proslovu možné i tančit, by mohla směle konkurovat těm největším tanečním sálům v Evropě. Na šířku má zde, u této věže, více než dvacet metrů a na délku více než dvojnásobek. A to je ode mne vše. Nebudu vás zdržovat, předám místo panu kapelníkovi a všem vám popřeji ničím nerušenou zábavu.”
Za dlouhého potlesku kapitán smekl, uklonil se a uvolnil pultík pro dirigenta. Orchestr se pomalu shluknul na svých místech, naposledy sladil nástroje, a pak se do vyčkávavého ticha rozezněla známá valčíková melodie.

"Dobře ses z toho vykecal, Erichu," uznale kývl kapitán Fraser.
“Když říkáš,” odvětil Hartmann a na jediný zátah dopil zbytek vína. “Tak. Dvě skleničky mi stačí.”
“Když říkáš,” komentoval to John a věrně napodobil Erichův otrávený tón. Slečna Hernandézová se nemohla zdržet smíchu.
“No dobrá, dobrá. Děkuju, že jste neusnuli. Oba.”
“Proč? Vždyť jste byl skvělý.”
“Děkuji slečno. Dalo by se na tom ale ledacos vylepšit.”
“No, vy dvě hrdličky, já se jdu napít a popovídat si támhle s tou honorací,” ukázal John na velvyslance Hertwiga a jeho ženu, “Chce prý po mně nějaké vyprávění ze staré dobré Anglie. Tak se tu mějte,” klepnul prsty do štítku čepice a s úsměvem odkráčel ke stolku s víny, kde se Hertwigovi zdržovali.

“A copak máte v úmyslu vy, kapitáne?”
“Nic konkrétního, slečno. Samozřejmě, pokud byste neodmítla společnost, milerád se zdržím.”
Anna ze zasmála. “Opravdu, dneska jste docela jiný. To víte, že neodmítnu. A nejen to. Dokonce vás požádám, abyste mne doprovodil na parket. Tančil jste přeci, nicht wahr?”
Erich se pokusil nedat najevo paniku. “Jawohl,” řekl nakonec stroze a snažil se vzpomenout, co má kapelník připravené jako další kus.
“Waltz, kapitáne,” napověděla pobaveně Anna, která samozřejmě lístek s tanečními pořádky měla uložený při sobě.
“Kapitáne?” ozval se jim za zády hlas. Oba sebou trhli a otočili se. Mířila na ně obludná čočka fotoaparátu a druhý z dvojice reportérů ještě přikázal: “Úsměv, prosím!”
Zablesklo se a vzápětí se oba reportéři uklonili. “Děkujeme, pane kapitáne. Byl nám přislíben rozhovor, našel byste si na nás čas?”
Anna si všimla, jak kapitán střelil pohledem nalevo a napravo. “Jen běžte, Erichu, tanec počká.”
“Ale to nepřipadá v úvahu. Pokud pánové dovolí, nejprve vyplním slib daný vám, slečno. A pány reportéry zatím vyzývám, aby se občerstvili a ochutnali německé víno.”
“Beze všeho, pane. Rádi přjímáme.”
Erich s očekáváním pohlédl na Annu. “A vy?”
“To víte, že ano. Tak pojďte, ukažte mi, co v těch nohách máte.”

Kapitán nabídl slečně rámě a s koncem skladby se přesunuli k oblasti, kterou obsadily taneční páry. Protože se tu již pohybovalo několik mužů v uniformách, nebudil by Erich žádnou velkou pozornost. Nebýt kapelníka, prošedivělého muže, který byl služebně zařazen jako starší střelmistr a jeho běžnou povinností bylo manipulovat s delikátní směsí střelného prachu. Nyní ale stál ve slavnostní uniformě za pultíkem, v čele orchestru a když spatřil kapitána, zaklepal taktovkou o dřevěné hrazení plošiny a pronesl: “A nyní oblíbená skladba kapitána Hartmanna. Ein, zwei, drei!”
Erich obrátil oči v sloup. Kdyby byl mstivý, tak si to někdo odskáče. Takhle jen kývl, narovnal se do tanečního držení a snažil se neklopýtnout.

“Musím vám pogratulovat,” ozval se prvnímu důstojníkovi za zády hlas. Ten sebou škubnul, protože upřeně zíral na parket a nemohl uvěřit vlastním očím.
“K čemu,” otočil se Walther, “pane ministře?”
“Z vašeho kapitána se stal sebevědomý diplomat.”
“To máte pravdu. Myslím, že se konečně začal pořádně zotavovat. I když před vyplutím byl, pokud to mohu tak nazvat, v dost špatném stavu. Nemůžu se divit, po tom útoku…,” odmlčel se.
“Jakém útoku?” překvapeně povytáhl obočí Stihlmann.
“Vy o tom nevíte? Když se kapitán vracel z první obhlídky a zkušebního letu, do jeho fiakru někdo vhodil dlažební kostku, omotanou výhružným vzkazem. Myslel jsem, že o tom víte?”
“Ne, ne. A dlažební kostku, říkáte? Počkejte, to mi něco připomíná…,” ministr potáhl z cigaretové špičky a zamyšleně si jejím koncem ťukal o zuby.
“No, je to už skoro tři roky, co po zásahu dlažební kostkou s výhružným vzkazem zemřela jeho matka, Lisa.”
“Aha, ano. Krásná paní Hartmannová. Vždyť jsem vlastně s ní mluvil jen pár hodin po jeho havárii. A vy myslíte… že to nebyla náhoda?”
“Mohla být. Ale vzhledem ke stavu pana kapitána poté, co mu byla svěřena tak důležitá plavba, nepochybuji o tom, že si ty dvě události spojil.”
“Máte pravdu. Měl jste mi to říci dříve, požádal bych někoho z bezpečnostních oddílů, aby celou záležitost prověřil.”
“Jistě, pane, omlouvám se. Vyplutí bylo poměrně uspěchané a v zájmu posádky bylo převzít co nejvíce povinností pana Hartmanna na dva dny následující po útoku.”
“Nevadí, pane Haeckel, vše se dá vyřešit. Důležité je, že máme mladého Hartmanna opět ve formě.”
“Sám se tomu divím, ale jsem rád, že to tak je. Děkuji, pane, za podporu,” zasalutoval ministrovi Walther.

Tanec skončil, Erich se uklonil slečně Hernandézové, ovšem ta se ho ani v případě rozhovoru zjevně nemínila vzdát a on se o to ani nijak nesnažil. K novinářům choval jistou averzi od doby, co jeho život vypreparoval jistý pisálek v Berlíně a napíchl na stránku novin jako motýla na podložku. A přítomnost slečny Hernandézové na něj měla uklidňující vliv, to si musel přiznat i on sám.
“Pánové,” oslovil reportéry, “jsem připraven.”
“Výborně. Tak nejprve ty formality. Je vám třicetčtyři let, pocházíte z berlínského předměstí a od svých patnácti jste studoval na důstojnický post, ano?”
“Máte výborné informace,” kývl Erich.
“Vaši rodiče před několika lety zemřeli, zhruba v době, kdy jste se zotavoval z havárie korvety S-574 Westfalia,” poznamenal reportér věcně.
Kapitán sotva vnímal, jak mu Anna stiskla ruku. “Ano,” odpověděl tiše.
“A vy sám jste strávil několik let rekonvalescencí. Proč jste byl vybrán k vedení této plavby?”
Další hyeny, pomyslel si Hartmann, ale odpověděl naprosto klidně. “O rozkazech nejvyššího velitele flotily se nediskutuje, pánové. Rozkazy se plní. Na motivy pana velkoadmirála se neptám.”
“Aha, samozřejmě. A jaký cíl má tato loď? Je to velmi pokročilá zbraň, shodují se experti, proč byl tedy vyslán válečný stroj na mírovou plavbu?”
“Když mi jmenujete jedinou technicky pokročilejší loď mírové flotily, milerád se vzdám velení Bauera, pánové. Faktem je to, že v žádném jiném odvětví není technický pokrok natolik aplikovatelný jako na bitevních lodích.”
“Takže prezentujete techniku a ne zastrašující sílu?”
“Rozhodně ano. Proč jste nabyl dojmu, že mám potřebu někoho zastrašovat?”
“Tak jsem to nemyslel, pane kapitáne, omlouvám se.”
“Chtěl jste tím tedy naznačit, že Velkoněmecké kancléřství, má vlast, potřebuje někoho zastrašovat, pane redaktore?”
Anna obrátila oči v sloup. Vůbec netušila, o co těm pánům od novin jde. Zachovala ale klid a s decentním odkašláním vstoupila do debaty: “Odpusťte, Erichu, ale pokud mne omluvíte, půjdu se projít. Pánové vás jistě nezdrží dlouho.”
Kapitán překvapeně zamrkal, když si uvědomil důraz, s jakým vyslovila jeho jméno. A pak si všiml, jak se reportéři po sobě zmateně podívali.
“Ovšemže slečno, určitě to nebude trvat dlouho,” pokoušel se Erich improvizovat a doufal, že tato malá lest obrátí pozornost novinářů jiným směrem.
Podařilo se. “Zdá se, že jste velmi dobrý tanečník, pane kapitáne. Jsou všichni důstojníci ve vaší zemi takto vzděláni?”
“Jistěže, pánové. Troufám si říct, že mnozí i lépe.”
“Podivuhodné. A vy sám...” pokračoval v dotazech reportér, zatímco Erich se snažil sumírovat diplomatické odpovědi.

Konečně se oba novináři odporoučeli k bufetu. Kapitán se s ulehčením rozhlédl a vzápětí už si to volným krokem namířil k Anně, která stála opodál u zábradlí, mimo hlavní ruch. Cestou ještě uzmul dvě sklenky červeného vína z podnosu na stolku. Připojil se ke slečně Hernandézové a pomalu kráčeli po palubě směrem k přídi.
“Už vás propustili?”
“Hlavně díky vám. Děkuji.”
“Nemáte zač, kapitáne. Navíc to dělám z čistě sobeckého zájmu.”
“Opravdu?”
“No jistě. Myslíte, že by se ještě našel jiný tanečník vašich kvalit?”
Erich už otevíral ústa k protestu, ale kdosi ho předešel.
“Lichotíte mu,” ozvalo se podivnou němčinou ze tmy.
“Kdo je tam?” odpověděl ostře Hartmann a udělal krok vpřed. Levou ruku položil na rukojeť rapíru.

Ze stínu vyšel kymácivým krokem komandant Jean Lanphier.  “Laissez-la partir!”
“Co to říká?” sykl Hartmann, který postřehl nebezpečně zaťaté pěsti podsaditého Francouze.
“Máte mne pustit,” přeložila Anna. “Calmez-vous, monsieur. Il n'y a pas nécessité d'une ennuis,” odpověděla vzápětí. Výzva ke zklidnění se ale minula účinkem.
“Laissez-la partir, vous cochon allemand!” vykřikl Lanphier a postoupil o krok.
“Říká, že jste německé.. ehm… no, vepř.”
Hartmann se ušklíbl. “To si pán dovolil dost,” odpověděl a postoupil opět o krok vpřed. Vzápětí ho ovanulo nezaměnitelné aroma vína.
“On je úplně namol,” vydechl kapitán překvapeně. “No řekněte, slečno, není to skoro rozto…,” začal, ale jeho větu přerušil prudký úder pěstí do žeber. Erich tu ránu prakticky nečekal. Sklenici, kterou držel v pravé ruce, upustil, a víno vytvořilo na hrudi jeho bílé unifromy tmavorudý flek. Chytil se za hrudník, těžce dýchal, ale stále se pokoušel krýt slečnu Hernandézovou. Jenže rána ho přeci jen poněkud omezila v pohybu. Než se nadál, přikročil k Anně komandant Lanphier a s pokusem o gentlemanské gesto ji přitáhl k sobě.
“Ne ayez pas peur, mon amour, je te sauverai!” naznačoval své úmysly, na což Anna reagovala rozhořčeným: “Gardez vos mains sur moi! - Ruce pryč!”

Hartmannovi běhaly před očima mžitky, přesto se ale pokusil narovnat. “Jděte od ní!” zazvonil ostrý hlas nad palubou. “Jinak přísahám, pane, že zavolám stráže!”
Francouz z jeho slov asi příliš nepochopil, přesto se ale nervózně rozhlédl a pak Annu pustil. Ta rychlým krokem přeběhla za kapitánova záda. Než ale stačila něco říct, komandant Lanphier tasil svou šavli a divoce s ní zamával ve vzduchu.
Erich ustoupil o krok. Co teď, ptal se sám sebe. Nebezpečně opilý Francouz přede mnou, za zády vystrašená mladá žena… uvažoval situaci a dlaň levé ruky mu instinktivně sklouzla na rukojeť rapíru.

Do vyčkávavého ticha zazvonila ocel. Erich tasil rapír a navyklým pohybem zaujal obranný postoj.
“Varuji vás, komandante. Odložte zbraň.”
“Jamais!” vykřikl Lanphier a skočil dopředu. Erich jeho útok bleskově vykryl a ustoupil zpět.
“Lâche!” posmíval se opilecky Francouz. Slečna Hernandézová se už nadechovala k překladu, když si jí Erich povšiml.
“Co tu ještě děláš? Zmiz, Anno!” vykřikl přes rameno, ale protivníka nespouštěl z očí. Pomalu ukročil blíže k nástavbě lodi a podvědomě zaujal defenzivní postoj. Lanphier se mezitím připravil k dalšímu útoku, opět prudce skočil dopředu a máchl nízkým obloukem po Hartmannovi. Ten jeho úder zablokoval a čepel sklouzla po čepeli.
“Vzdejte to,” snažil se Erich Jeana přesvědčit. Marně. Další ústup, další výpad. Hartman vykrýval divoké údery Francouzovy šavle a snažil se pomalu ustupovat. Doufal trochu, že se opilecká zuřivost po pár úderech rozplyne. Jenže se mýlil. Komandant, rozlícený neúspěchem, stále prudčeji sekal a bodal. Erichovi už po tváři stékal pot, jak se opilci bránil a při jednom obzvláště prudkém výpadu sice útok vykryl, ale odražená čepel zasáhla jeho pravé rameno.

Na zemi cosi zazvonilo. Erich koutkem oka zaregistroval utržený nárameník, a ostrou bolest v pravém rameni. “Varoval jsem vás,” zasyčel a zaútočil. Nyní to byl Francouz, kdo ustupoval pod přesně vedenými údery, ještě více ale před ledově modrým pohledem. A pak náhle, při jednom z úderů, se kapitánovi podařilo vyrazit protivníkovi šavli. Ta odlétla kamsi stranou do stínu.
“Merde!” zaklel Francouz a začal ustupovat.
“Zmizte z mé lodi. Hned!” křikl na něj Hartmann a komandant vzal nohy na ramena.

“Erichu?” ozval se hlas slečny Anny. “Jste v pořádku?”
“As…,” zasípal kapitán, vyčerpaný soubojem. “Asi ano.”
“Kapitáne!” rychlým krokem k nim mířil první důstojník “Slyšel jsem výkřik, co se stalo?”
“Francouzský komandant napadl slečnu Hernandézovou a na mne tasil zbraň.”
“Dobrý bože. Vždyť jste od krve!”
“To je jen víno, které na mne vylil ten mizera.”
“Ale já myslím vaše rameno, pane.”
“Počkejte,” sáhl si Hartmann na rameno, sykl bolestí a ruku zase stáhl. “Ten žabožrout mne seknul,” prohlásil znechuceně.
“Kapitáne, trvám na tom, abyste se nahlásil na ošetřovně. Pokud možno ihned.”
“Máte pravdu. Převezměte velení, prosím. A vy, slečno, prosím, o tom incidentu pomlčte. Netoužím vyvolat diplomatickou krizi kvůli jednomu opilci.”
Kapitán se pohodlněji opřel o zábradlí, zasunul rapír zpět do opasku, narovnal se a zavrávoral.
“Tak to ne. Pomůžu vám,” prohlásila slečna Hernandézová, když viděla, jak Erich zápasí s rovnováhou. Nezmohl se na odpor. Nechal se podepřít a vést směrem, kde tušil světla.

“... a představte si, že ona měla celou dobu na sobě ten klobouk!” zakončila podařenou historku manželka místního starosty a rozesmála se kdákavým smíchem. Ten jí však odumřel v ústech, když spatřila zpoza rohu vyjít guvernérovu dceru, která podpírala kapitána lodi. Na prsou měl rudou skvrnu, čepici nakřivo, zlaté šňůry na pravém rameni mu volně visely a jeho pravý rukáv také vypadal nasáklý krví. Vykřikla, pak se ozval bublavý zvuk a ona důstojná dáma se složila na palubu se vší parádou, až to zadunělo. Orchestr ztratil nit a davem se rozšířilo šokované ticho. Někdo upustil sklenici.

“Co se stalo?” spěšně se zeptal guvernér.
“Nehoda,” odpověděla Anna, když se kapitán neměl ke slovu.
“Nemám zavolat lékaře?”
“Už je na cestě,” ohlásil první důstojník. Pak se obrátil k hostům. “Dámy a pánové, prosím o klid. Kapitán Hartmann měl drobnou nehodu, ale není ohrožen na životě. Prosím, pokračujte v zábavě, jsem si jist, že se k nám brzy připojí.”
Davem to pochybovačně zašumělo, ale orchestr již spustil další melodii a postupně se opět rozproudil hovor. Ericha mezitím podepřel lodní lékař a za doprovodu slečny Anny ho vedl do jeho kajuty.

“Zranění není vážné, je jen vyčerpaný,” oznámil nakonec svůj verdikt. Rána na rameni byla mělká, nebylo ji nutné ani zašívat, doktor ten šrám nakonec jen převázal, dal kapitánovi do volné ruky sklenici whiskey a s úklonou odešel.
Anna zůstala sedět na posteli vedle Hartmanna a neustále žasla nad tím, s jakým málem se musí obejít kapitán tak veliké lodi. Spartánské lůžko, úzká skříň, hygienické zařízení veliké jako větší almara a stolek sotva pro jednoho.


"Tak tady trávíte dny?" pokusila se Anna přerušit trapné ticho. "Jste v pořádku? Prosím, řekněte něco."
Pomalu, jako kdyby měl na ramenou těžké břemeno, kapitán beze slova vstal, přešel ke skříni a bezmyšlenkovitě si začal rozepínat košili, jejíž rukáv musel lékař odstřihnout. Sklenici si odložil na stůl, zničenou košili opatrně pověsil na opěradlo židle a z police vytáhl úhledně složenou novou.
Anna zalapala po dechu. Erich si její přítomnost uvědomil až v okamžiku, kdy mu konečky prstů přejela po zádech.
"Slečno? Co tu…," nedopověděl a rychle se soukal do rukávů.
"Kde jste k tomu přišel, Erichu?" zeptala se měkce. Těsně předtím, než jí košile zakryla pohled na kapitánova záda, napočítala nejméně osm různě dlouhých bledých jizev, které se táhly šikmo přes páteř.
“U Egeru,” řekl stroze a snažil se zapnout manžetové knoflíčky. Protože měl ale pravou ruku mírně otupělou, příliš se mu nedařilo.
“Ukažte,” vybídla ho Anna, vzala ho za ruku a pomohla mu. “No prosím.”

“Děkuji,” hlesnul Erich, když Anna připjala Železný kříž na místo a podala mu sako. “Myslíte, že tam ještě někdo zůstal?”
“Nejste tu ani čtvrt hodiny, kapitáne. Chcete podat hůlku?”
“Pro jistotu. Ten mizera mne docela unavil.”
“Možná jste vyšel ze cviku. Kdy jste šermoval naposledy?”
“Před necelým rokem, a to jen cvičně. Kdyby nebyl opilý, kdo ví, jak by to dopadlo.”
“Kdyby pan komandant nebyl opilý, neudělal by takovou hloupost. Jenže to by se nikdy nemohlo stát.”
“Proč myslíte?” ušklíbl se Hartmann a sám byl překvapen, že se mu vrací dobrá nálada.
Anna se zasmála. “Už jste potkal střízlivého Francouze?”


“... co to u všech čertů bylo...”
“... a celý od krve...”
“... viděli jste ten pohled? Jako led …”
Útržky konverzace, které doléhaly k panu guvernérovi a jeho společníkům, mluvily jen o jednom. Nenadálé zjevení se zkrvaveného kapitána a jeho kolaps.
“Pane Haeckel, můžete mi říct, ale upřímně, co se tam stalo?” naléhal ministr Stihlmann na prvního důstojníka. Ten jen pokrčil rameny.
“Vím tolik, co vy,” statečně zatloukal. “Kapitán se smekl po zapomenutém hadru. Při pádu se řízl o vyčnívající profil.”
“Nezdá se mi to, ale budiž. A propos, kde je vlastně pan komandant Lanphier?”
“Nemám tušení, pane.”

Kajutou se rozlehlo zaklepání.
“Herein!”
Dovnitř opatrně vstoupil John Fraser. “Neruším?” zeptal se a očima přitom přelétl od kapitána u stolu, ke slečně Anně, která seděla na posteli.
“Měl bys?” odpověděl Erich otázkou a teprve potom mu došlo, co tím Angličan myslel. “Ale no tak, Johne.”
“Tak promiň, no. Měli byste jít nahoru, šíří se tam divoké zvěsti.”
“Divočejší než to, že se mne pokusil zabít opilý žabožrout?”
“Cože? Slečno Hernandézová?”
“Má pravdu,” kývla Anna. “Ten opilec mne napadl a když se mne Erich zastal, tasil pan Lanphier zbraň.”
John se ušklíbl nad tím okamžikem, kdy Anna začala Erichovi tykat, ale rychle se opět zatvářil seriózně, když zahlédl sako s rudými skvrnami. "On tě seknul?"
"Jen škrábnul. Zbytek je víno. Nejlepší, které jsme měli," podotknul kapitán.
"A kde je teď, ta parodie na chlapa?"
"Pryč," odpověděla Anna. "Erich na něj zamával rapírem, pak jen křikl a Francouz utíkal jako divoký králík."
"Tak to se povedlo," usmál se John. "A co ty, kamaráde, zvládneš chodit?"
"No vždyť jdu," ohradil se Hartmann.

V davu to zašumělo, když kapitán, opírající se o svou hůlku, vystoupil na pódium před orchestr.
“Dámy a pánové, velice se omlouvám za nepříjemnosti, které vám přinesla má neobratnost a vodou nasáklý hadr. A jako omluvu prosím přijměte další skladby našeho lodního orchestru,” ohlásil kapitán, uklonil se a když scházel dolů, kapela už spustila další valčík.
“A co budeš dělat s tím Francouzem?” zeptal se John.
“Nic. On si to stejně asi pamatovat nebude a mně se vlastně nic nestalo.”
“Až na vaši ruku a zničenou uniformu, vlastně vůbec nic. Zastal jste se mne, a doplatil jste na to,” podotkla Anna.
“Uniforma se dá ušít znova, a ten škrábanec je směšný,” oponoval Erich.
“Tak si to tu hezky vyříkejte, vážení, já se jdu zastat bufetu,” utnul debatu John.
“Dobrý nápad. Půjdeme, slečno?”

O hodinu později kapela zahrála poslední tanec. Na závěr ještě vystoupil guvernér Hernandéz a pozval všechny účastníky do svého sídla na zítřejší večer. Jeho pozvání sklidilo zasloužený potlesk a pak už bylo povinností posádky jen rozloučit se s hosty. Někteří odcházeli více či méně ovíněni, mnozí unaveni a někteří se ještě dávali do hovoru s kapitánem a jeho kolegy, kteří stáli u můstku na souš. Nakonec ale kolem druhé hodiny ráno pohasla světla na zadní palubě, úklidové čety se stáhly a na pozice se rozmístili muži z noční stráže. Večírek skončil.

Trigatron
Začiatočník
Začiatočník

Príspevky : 43
Money : 33732
Karma : 17

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Android za 29/1/2015, 12:55

Už som sa chcel opýtať, keby bude ďalšia časť Smejúci sa smajlík 2 Díky, ide sa čítať Pierko
avatar
Android
Battleon King
Battleon King

Príspevky : 7989
Money : 329939
Karma : 1039

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Peny za 29/1/2015, 19:44

Píšeš úplne úžasne Trigatron Usmiaty smajlík 2 vedela som si vychtunať každý jeden riadok! Usmiaty smajlík 2

_________________


„Jediný spôsob, ako si zaistiť príjemný život, je zaistiť príjemný život ostatným.
Jediný spôsob, ako zaistiť ostatným príjemný život, je správať sa k nim, ako keby sme
ich milovali. A jediný spôsob, ako sa k niekomu správať tak, ako keby sme ich milovali, je
naozaj ich milovať.“


I hear her voice
In the mornin' hour she calls me
The radio reminds me of my home far away
And drivin' down the road I get a feelin'
That I should have been home yesterday, yesterday...
avatar
Peny
Battleon Queen
Battleon Queen

Príspevky : 15291
Money : 649695
Karma : 1507
<b>Člen Rady Starších</b> Členka Rady Starších

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Trigatron za 29/1/2015, 22:04

Děkuji, tak snad se budou líbit i ty další. Smile

Trigatron
Začiatočník
Začiatočník

Príspevky : 43
Money : 33732
Karma : 17

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Spammer za 30/1/2015, 00:19

Peny napísal:Píšeš úplne úžasne Trigatron Usmiaty smajlík 2 vedela som si vychtunať každý jeden riadok! Usmiaty smajlík 2
Zdieľam tvoj názor Wink
avatar
Spammer
Battleon King
Battleon King

Príspevky : 8394
Vek : 23
Mesto : Trebišov
Meno : Juraj
Money : 350467
Karma : 1080

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Spammer za 30/1/2015, 00:21

Shocked teším sa na pokračovanie, zatiaľ najlepšia prečítaná kapitola Pierko
avatar
Spammer
Battleon King
Battleon King

Príspevky : 8394
Vek : 23
Mesto : Trebišov
Meno : Juraj
Money : 350467
Karma : 1080

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Trigatron za 30/1/2015, 14:16

Děkuji. Mám tak trochu strach, že se s každým dalším dílem blížím propadlišti klišé. Smile

Trigatron
Začiatočník
Začiatočník

Príspevky : 43
Money : 33732
Karma : 17

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre G.Z.L za 30/1/2015, 15:01

zatiaľ som žiadne klišé nezaznamenal a práve naopak, mám pocit, že každou ďalšou kapitolou je to len lepšie a lepšie a to si myslím aj o tejto, ktorú som si práve prečítal good post keby sa mi niečo nepáčilo alebo by mi niečo nesedelo, napísal by som, ale zatiaľ som tam nič zlé nenašiel, super Smile
avatar
G.Z.L
MEGA prispievateľ
MEGA prispievateľ

Príspevky : 4069
Vek : 23
Mesto : Brezno
Meno : G.Z.L
Money : 259013
Karma : 410

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Trigatron za 30/1/2015, 15:05

Děkuji, to mne těší. Tak třeba se něco vyvrbí v kapitole další.

Trigatron
Začiatočník
Začiatočník

Príspevky : 43
Money : 33732
Karma : 17

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre FrActraL za 30/1/2015, 22:44

Práve som si prečítal predposlednú kapitolu, idem na štvrtú, aktuálnu Usmiaty smajlík 2 zatiaľ veľmi dobré  Bravo!!

_________________
avatar
FrActraL
Moderátor
Moderátor

Príspevky : 6157
Money : 352253
Karma : 939

Zobrazit informácie o autorovi

Návrat hore Goto down

Re: Na křídlech orlice - povídka ve vývoji

Odoslať pre Sponsored content


Sponsored content


Návrat hore Goto down

Strana 2 z 4 Previous  1, 2, 3, 4  Next

Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Návrat hore


 
Povolenie tohoto fóra:
Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.